Na vodě kvůli upřímnému strejdovi i kvůli ségře. Teď české skifařky obhajují evropský titul

Oficiální
Oficiální
3 Minuty čtení
3 Minuty čtení

Doufají ve svou šikovnost, ve skotském Glasgow je rozhodně potřeba. Obhajobu evropského titulu totiž skifařkám Lence Antošové a Kristýně Fleissnerové znepříjemňuje silný boční vítr. Český dvojskif navíc v přípravě na letošní sezonu přibrzdila i zlomená kostrč Antošové. Možná proto žádný tlak necítí. „Nikdo na nás žádný nevyvíjí. Tiskovka nebyla, bedna na žádném svěťáku nepadla, takže my tu chceme předjet posádky, které se nám letos zatím předjet nepodařilo a uvidíme, co za umístění z toho bude,“ usmívá se Fleissnerová navzdory tomu, že musí z rozjížděk do oprav.

Přesto, máte svůj fígl na předstartovní nervozitu?

Fleissnerová: Nervozní moc nebývám. Vím, že na lodi nejsem sama a malá nervozita se mi spíše převede na závodní natěšení a pak už se závodu nemůžu dočkat. Jinak fígl je asi takový, že děláme pokaždé to stejné: ráno snídaně, předzávodní „bazén“ na rozhýbání, sprcha, odpočinek, rozcvičení a čtyřicet minut před startem sedáme do lodi a začínáme se rozveslovávat do rychlosti. Deset minut před závodem už se začínáme řadit do bloků.

Antošová: Musím říct, že žádný tlak nepociťuju. To spíš loni v Račicích. Obhajovaly jsme bronz, ale chtěly jsme víc, k tomu domácí publikum a další faktory… Tam ten tlak byl, ale vyšlo to fantasticky.

Poznáte hned, když má jedna větší formu než druhá? Co se v takovém případě dělá, jak se sladíte?

F: Asi úplně ne, spíše se tak nějak poptám, jak se Lenka cítí. A v závodě už do toho obě musíme dát vše, ať je forma jakákoliv.

A: No to je těžký! (smích) Když vykuká jedna, ta druhá s tím sama moc neudělá, nebo se chvilku snaží a pak jsme tuhý obě. Až přijdeme na to, co v takovém případě dělat, tak už nás asi nikdo neporazí. (smích)

Jaké jste povahy? Nesrovnalosti si vyříkáte hned a od plic, nebo kolem sebe našlapujete?

F: Obě jsme nekonfliktní, řekla bych. Ale komunikace mezi námi občas vázne, proto jsme tohle téma nakously i s naší psycholožkou.

A: Jsme obě kliďasové. Já někdy bývám možná až moc perfekcionista, Kristýna je asi víc praktická. Co se sportu týká, Kiki je skvělý závoďák, jsem ráda, že ji mám v lodi. A asi se to od ní postupně učím. Moc nesrovnalostí nemíváme. Pokud máme, je to něco k veslování, většinou si to řekneme hned na vodě.

Musí být jedna z vás lídr?

F: Asi nemusí, v závodě si beru na starost hlášení nástupů a trochu kontroluji naše postavení. Lenka kreslí tempo a udržuje frekvenci.

A: Nemyslím si, že by jedna z nás byla klasický lídr. Asi to není nutné.

Prozraďte vaše silné stránky?

F: Mojí silnou stránkou je určitě soupeřivost.

A: Od začátku jsme si sedly jak veslařsky, tak lidsky. Nejsme třeba tak silné, nebo tak velké jako naše soupeřky, ale nějak nám to spolu ladí.

Jak moc si na mistrovství Evropy věříte?

F: Věřím, že by to mohlo být dobré, už spolu veslujeme déle. Lenky zlomená kostrč už je taky relativně v pořádku a budu doufat v naší šikovnost, která tu bude potřeba. Fouká tu poměrně silný boční vítr.

A: Myslím, že od posledního Světového poháru jsme se zase o kousek posunuly. Měla jsem kvůli zranění docela dlouhou veslařskou pauzu a rozhodně nám to neprospělo, tak jsme to musely postupně dohánět. Bylo to znát na našich výsledcích ze svěťáků. Tady si věříme, my si vždycky věříme. (smích) Konkurence je tu větší než loni, ale na závody se těšíme a už máme na čase udělat si radost pěkným výsledkem.

A proč jste si vlastně ze všech sportů vybraly veslování?

F: Vlastně kvůli strejdovi. Když jsem byla malá u ničeho jsem dlouho nevydržela. Zkoušela jsem plavání, atletiku a další sporty a jednou jsme se sešli na nějaké oslavě u nás doma a on mi říkal, ať zkusím veslování, že v atletice medaile mít nebudu. Zkusila jsem, vydržela a medaile jsou tu.

A: Moje starší sestra Jitka mě k tomu přivedla. Vlastně proto, že v Děčíně panu trenérovi Pazderkovi chyběla jedna mladší žačka do čtyřky.

Autor: Markéta Kosová

líbil se ti článek?