Korejské vlhko a teploty kolem mínus dvaceti. Ale mně je zima pořád, směje se lyžařka Dubovská

Možná jste to taky někdy zažili – stojíte na startu závodu a vaše kolena se nebezpečně rozklepou. „Ale já mám právě tuhle nerovozitu na startu strašně ráda,“ usmívá se Martina Dubovská. „Nedá se to moc popsat. Snažím se soustředit a k tomu se i těšit na samotnou jízdu.“ Pětadvacetiletá lyžařka si chce užít také tu olympijskou, na nadcházejících Hrách v jihokorejském Pchjongčchangu.

„Těším se na každé závody, ale tyhle budou speciální v tom, že tam jedeme jako tým,“ vysvětluje žena, jejíž nejlepším výsledkem ve Světovém poháru je 18. místo. „Jediná věc, na kterou se netěším, je ta zima.“

V Pchjongčchangu závodila už loni. „A opravdu tam byla strašná zima, kolem mínus dvaceti stupňů. Navíc je tam strašné vlhko, tudíž pocitová teplota je šílená. Naše kombinéza je tenoučká,“ líčí. „Na druhou stranu mně je zima pořád. Všichni se mi smějou, jak vůbec můžu lyžovat. Ale kopce jsou v Koreji super, i tratě byly dobře připravené.“

Nejlepší rada

Ke sportu, ve kterém vás sebemneší chyba může odsunout do pole poražených, se dostala coby dvouleté dítě. „Můj táta je trenér, kopec jsme měli kousek od baráku,“ popisuje své lyžařské začátky. „Teď trénuju nejčastěji v Jasné. Jsem vděčná, že bylíme blízko hor.“

A co je vlastně na lyžování nejtěžší?
„Asi právě ta zima,“ směje se. „Lyžování je specifické v tom, že jsme na kopci celý den. Hodně se nacestujeme a pak samotný výkon trvá, dejme tomu, dvakrát po minutě. Něco se nepodaří a je konec,“ vysvětluje.

Jejím největším životním rádcem je maminka. „A taky sestra, s nimi řeším úplně všechno,“ prozrazuje. „Obě mi dokážou říct i ty nepříjemné pravdy, které se mi ale občas nelíbí. Nejlepší rada, kterou jsem dostala je: Dělej, co tě baví a užívej si to!“

Žena, která vzhlíží třeba k Veronice Zuzulové nebo Šárce Strachové, se chce bavit i olympijskými hrami. „Nějaké cíle tam jsou, ale musím je dokázat v ten moment,“ povídá. „Když se mi to podaří budu šťastná.“