Jíst, spát a trénovat aneb Jak se lyžař Bauer chystal na své poslední mistrovství světa

Jakoby přibývající roky přestal počítat. Lukáš Bauer, devětatřicetiletý matador českého klasického lyžování, zamířil do Lahti na své jedenácté mistrovství světa- prý už opravdu poslední. „Ze závěrečné přípravy mám dobrý pocit. V rámci možností se mi formu podařilo vyladit,“ myslí si medailista z mistrovství světa i olympijských her.

V lednu mu však trénikový plán nabouraly zdravotní trable. Onemocněl a musel brát antibiotika. Nakonec přesto zamířil na závěrečné soustředění do Finska. Před svým posledním světovým šampionátem chtěl pryč, daleko od rodiny i zvědavých novinářů. „Chtěl jsem najet na režim: jíst, spát a trénovat,“ vysvětlil. A to by v Česku nešlo.

Mnohem víc než na naběhaných kilometrech však bude záležet na tom, jak ukočíruje své myšlenky. Zda ho jeho hlava pustí za medailovým snem či nikoliv. Lukáš Bauer to dobře ví. „Snad se mi podaří se uvolnit,“ přeje si.

Předloni dojel ve Falunu dojel druhý v klasické padesátce s hromadným startem, která se ale letos pojede volně. Bauerovým hlavním závodem bude 15 kilometrů klasicky. V SP startoval v této sezoně jen jednou a na patnáctce klasicky v Ruce skončil na 29. místě.

Deset let od zlata

Zlatou medaili naposledy Češi přivezli před deseti lety ze Sappora díky Kateřině Neumannové. Je ale velmi nepravděpodobné, že by ji mohl ve Finsku někdo napodobit. Po 14 letech se však v českých barvách představí Kateřina Smutná, která letos jasně kraluje laufům. „Pojedu desítku klasicky a štafetu," říká.

Jediným světlým okamžikem českých klasiků v sezoně bylo druhé místo sdruženářů Miroslava Dvořáka a Tomáše Portyka v lednovém sprintu dvojic ve Val di Fiemme. „Když budeme po skoku v kontaktu s nejlepšími, dá se bojovat o přední místa," myslí si Portyk. „Nic ale nepřijde náhodou. Musíme hodně trénovat a budu věřit, že se úspěchy dostaví.“