Jágr, Sáblíková, Samková či Ledecká aneb Co spojuje české šampiony...

Láska a s ní pevně spjatá důvěra v život jako takový. Ať vědomě či nevědomky, je právě láska ke svému sportu tím, co spojuje olympijské a světové šampiony nebo třeba grandslamové vítěze. Bez lásky k hokeji by Jaromír Jágr jen stěží v takřka 46 letech brázdil ledy slavné NHL, jakkoliv se zdá, že jeho zámořská štace končí. „Pomáhá mu jeho extrémní láska k hokeji. Že je úžasný z hlediska herních dovedností, to je zřejmé. Zevnitř ho ale pohání právě ta láska k hokeji,“ nechal se už dříve slyšet Marian Jelínek, bývalý Jágrův osobní kouč.

I jiný hokejový šampion z olympijského „turnaje století“ v japonském Naganu to měl podobně. Když se Martin Straka coby teeneger ocitl v kabině plzeňského A týmu, zářil štěstím. „Hrál jsem tenkrát za stravenky na obědy, ale bylo mi to fuk,“ vzpomíná muž, který se rovněž prosadil i za oceánem.

Zatopit a na led

Jak jinak by se mohla rychlobruslařka Martina Sáblíková stát nejúspěšnější českou olympioničkou na zimních hrách – na olympiádě prozatím posbírala pět medailí, z toho tři zlaté. Přitom kdysi bývalo v Česku jen pár lidí, kteří v její úspěch věřilo. Možná právě ta její až fanatická radost, s níž trénovala, tohle všechno způsobila. „Na každé části tréninku hledám nějakou zábavu,“ vysvětluje třicetiletá Češka, která o víkendu odlětěla na svou čtvrtou olympiádu.

Italské Collalbo nazývá Sáblíková druhým domovem. Tady v době svých začátků našla laciné útočiště ve srubu s kuchyní ve sklepě. Aby měla horkou vodu musela nejprve naštípat dříví a zatápět. „Mně se vlastně náročné podmínky líbily,“ uvažuje.

Na prkně

Taky snowboardkrossařka Eva Samková, která triumfovala na olympijských hrách v Soči 2014, nikdy nelpěla na výsledku – tím hlavním motorem bylo něco jiného. Rodiče ji naučili, aby milovala cestu, kterou si zvolila. „Byl to právě taťka, který mě spolu s mojí mamkou učili bojovat, nevzdávat se a věřit, že cesta, kterou jsem si vybrala, je správná,“ řekla Samková po nedávném vítězství v závodě Světového poháru, jen pár dnů poté, kdy zemřel její otec.

Ani Ester Ledecká, jedna z největších českých nadějí pro Hry v Jižní Koreji, se od své cesty nenechala zvyklat. Ač jiní nevěřili, že může úspěšně kombinovat lyže se snowboardem, prosadila si svou. V Pchjongčchangu tak bude jako první v historii závodit v obou sportech. „Spousta lidí mě od toho zrazovala, ale já mám ráda oba sporty, nechci se vzdát ani jednoho,“ povídala stále dokola.

Úspěšných sportovců, kteří nejrůznějšími slovy popisovali to samé, je celá řada – v Česku i ve světě.
Věřit a konat s láskou. Třeba je právě tohle „recept“ na úspěch...