Díky Tome, ale musím běžet. Jak Leoš Mareš nechal Vernera na holičkách
Tři roky už nebruslí, ale fofr má pořád. Bývalý krasobruslař Tomáš Verner se po kariéře vrhl i na dráhu moderátora a říká: „Baví mě to, ale občas je to záhul. Někdy se u toho zpotím víc než u sportu.“
Už má za sebou několik „odpracovaných“ akcí pořádaných Českým olympijským výborem, nově je také hlavní tváří Škoda olympijských jízd na České televizi. Ale moderuje i krasobruslařské exhibice.
Na jedné z nich stál bok po boku s Leošem Marešem. Měli moderovat spolu, jenže akce se zpozdila. „Byla to exhibice s Pljuščenkem, v hale osm tisíc fanoušků,“ přibližuje Verner.
„Měli jsme čtyřicet pět minut zpoždění a Leoš, který moderuje třeba čtyři akce za večer, mi jen řekl: Sorry Tome, ale musím běžet, zmákni to sám!“
Verner, mimochodem trojnásobný medailista z mistrovství Evropy, se tomu s odstupem času směje a líčí: „Myslel jsem, že to je sranda, úplně mě polilo horko. Naštěstí jsem moderoval krasobruslení, takže jsem byl ve svém domácím prostředí a díky tomu to nakonec nějak zvládl.“
Naučil se improvizovat, je zvyklý také na last minute změny. Ale velký moderátorský trapas se mu zatím vyhýbá: „Občas zkomolím jméno nebo titul, ale jinak to jde.“
Jen prý neumí číst nahlas, jednou se červenal i před dětmi. „V Praze v Klementinu jsem dostal za úkol přečíst pohádku, dali mi Sněhovou královnu od Andersena napsanou staročeštinou… No, to byly krušný minuty.“