BEZ HRANIC: Hokejová exotika. Čech trénuje reprezentaci na Filipínách

Věděli jste, že se i na Filipínách hraje hokej? A že se na jeho rozkvětu podílí i Češi? Daniel Brodan z Berouna trénuje už několik let tamní reprezentaci. Čtěte další příběh ze seriálu Bez hranic.

Jeho jméno vám asi nic neřekne, i když hokej sledujete pravidelně. Brodan hrál v Česku druhou nejvyšší soutěž a jako nekvalifikovaný trenér učil nejmenší děti základům na ledě.

Titul na Zélandu

Během studia vysoké školy pak odletěl na šest měsíců na Nový Zéland a jakožto velký hokejový nadšenec si přibalil i kompletní výstroj. „Ještě před odletem jsem napsal do jednoho klubu, jestli bych za ně nemohl hrát. Oni se ozvali zpátky a souhlasili. Nakonec jsme sezonu zakončili titulem,“ popisuje.

Po půl roce se vrátil domů a dostudoval. Začal pracovat v bance a plánoval, kterak za pár let zkusí další zahraniční cestu. Nakonec mu k tomu pomohla pracovní nabídka.

Zabydlel se v Manile, hlavním městě Filipín.

„Založil jsem tady byznys pro evropskou firmu,“ povídá do telefonu. „Jsem tu spokojený. Celoročně je tu mezi 25 a 35 stupni, takže paráda. Už jsem stihl procestovat i velkou část Asie, dost míst je z Manily dvě tři hodiny letadlem.“

Se zkušenostmi ze Zélandu cestoval z Česka i tentokrát s hokejovou výbavou a na Filipínách začal hrát s partou nadšenců. Ale na klasický zimák zapomeňte, na Filipínách stojí stadiony většinou v posledním patře obchodních center.

V Manile jsou celkem čtyři. „Primárně pro veřejné bruslení, to místní baví. My trénujeme buď ráno, nebo večer. Jindy není volno.“

Budeš nás trénovat?

V roce 2014 založili Filipínci tamní hokejovou federaci a požádali o její uznání. Od té doby mají Filipíny vlastní hokejovou reprezentaci. „A mě se zeptali, jestli je nechci trénovat,“ směje se Brodan.

„Hrál jsem s nimi pro srandu, hráče jsem znal a vybrali si mě. Pamatuju si na naše začátky… Jeli jsme na první turnaj do Japonska s týmem, kde pět šest hráčů umělo pořádně bruslit. Zbytek byli turisti.“

Dnes se hokeji na Filipínách věnuje skoro 200 hráčů, několik desítek dětí i jeden ženský tým. Brodan chodí na plný úvazek do práce, reprezentaci trénuje po večerech ve volném čase.

Většina týmu je složená z Filipínců, v sestavě jsou ale i hráči se švýcarskými nebo francouzskými kořeny. „Je těžké naturalizovat hráče. Filipíny nedají pas jen tak někomu, musí to schválit senát.“

Hokej si může na Filipínách dovolit jen střední a bohatší vrstva. Největší problém je s výstrojí, na celých Filipínách totiž neexistuje jediný hokejový obchod. Pro hokejky a chrániče se většinou létá do hodinu vzdáleného Hong Kongu.

„Já jsem dvakrát ročně v Česku, takže si vždycky část výstroje obměním. Jinak je to problém. Kromě Číny se výstroj vozí ještě z Ameriky nebo Kanady,“ upřesňuje Brodan, kterému pomáhá i Adam Richtář, další Čech žijící na Filipínách.

První medaili získali Filipínci na Asijských hrách v roce 2017, pod vedením českých koučů porazili v souboji o bronz Macao 9:2. Jejich soupeři jsou jinak reprezentace z Malajsie, Indonésie či Tchaj-wanu.

„Většina hráčů tady hraje hokej pět nebo sedm let, takže jsme se poslední dva roky věnovali základům, které se u nás učí patnáctileté děti,“ přibližuje český trenér. „Umíme založit útok, přesilovky, hrát power play… Budu rád, když v budoucnu přijde zkušený trenér a posune kluky ještě dál,“ dodává Brodan s tím, že tamní reprezentaci vede i bez trenérského vzdělání.

„Nemám žádnou licenci. Těžím z toho, co jsem se naučil v praxi. Hokej hraju třicet let.“

The jersey that was worn at the 2017 Asian Winter Games in Japan, the Philippines first official international competition, is now on display at the Hall of Fame in Toronto. We are truly honored @HockeyHallFame Thank you! pic.twitter.com/yPPkTNHmZ7

— Hockey Philippines (@Pilipinashockey) June 27, 2019

Těší ho, že hokej na Filipínách získává na popularitě. Na zápasy prý chodí až 500 fanoušků. Na stadionu ale chybí tribuny, takže diváci stojí kolem hrazení.

A jaký je na Filipínách běžný život? „Manela je velké a špinavé město, já naštěstí žiju v pěkné čtvrti. Hodně se tady létá, auta tu moc na turistiku nefrčí, protože kolem Filipín je hodně ostrovních států. Člověk tu často vidí velkou chudobu, lidi jsou bez elektřiny a vody… Vždycky si rád vzpomenu na Česko. Máme štěstí, že žijeme v tak skvělé zemi.“

Podívejte se na sestřih jednoho ze zápasů filipínské reprezentace proti Kuvajtu.

Máte tip na další sportovní příběh? Znáte české sportovce, kteří jsou úspěšní v zahraničí? Napište nám na sonsky@olympic.cz.