Zklamání, těžké usínání i výčitky. Beachvolejbalistky ale neúspěch nakopl

Lifestyle

4 Minuty čtení

Čas je nejlepší lékař, říká se. „Jo, asi jo,“ přitakává beachvolejbalistka Markéta Nausch Sluková. „Když na to pomyslím a začnu analyzovat, tak mě to samozřejmě ještě mrzí a vymýšlím, co se dalo udělat jinak. Ale už je to za námi a je čas jít dál.“ Jen jediný míč dělil ji a její parťačku Barboru Hermannovou od kvalifikace na letní olympijské hry. Rozhodující zápas zářiového turnaje v Číně ale nakonec nevyhrály a o Tokio 2020 tak budou bojovat v příští sezoně

„Je to bolavé místečko, které se nedá nijak změnit. S postupujícím časem je to víc smíření s tím, že to bylo poučení a nakopnutí do práce,“ dodává ještě Hermannová.

Jak moc v tu chvíli prohra bolela? Co jste prožívaly?
Markéta: Určitě veliké zklamání. Byla to obrovská šance si olympiádu zajistit s velikým předstihem a mít v tomto směru klid. Nechaly jsme si ji doslova proklouznout mezi prsty a o to bylo to zklamání větší.
Barbora: Byla to jedna z nejtěžších proher, která mě po nějakou dobu nenechala usínat v klidu. Velké zklamání, které provázely i výčitky.

Jak tedy uplynulou sezonu hodnotíte?
Markéta: Nakonec jako vydařenou, obzvlášť když zohledním všechny letošní komplikace. Měly jsme kromě jednoho turnaje samé TOP 10 výsledky, dvě světovkové medaile a spoustu bodů do OH kvalifikačního žebříčku. Akorát je škoda, že jsme díky mému zranění letos přišly o vrcholné akce.
Barbora: Já jako náročnou po psychické stránce pro nás jednotlivě, ale i blízké členy týmu. Výsledky byly nakonec v TOP 10, otočilo se to v dobrou sezonu. A přestože měla Maki zlomený malíček, s kterým se hodně rychle vrátila na hřiště, zahrály jsme i herní styl, který se nám líbí, a kterým můžeme konkurovat světové špičce.

#embedded:https://www.instagram.com/p/B2vKtHwI_ci/#

Komplikací bylo poslední dobou dost, že?
Markéta: Loni jsme si zranila rameno, které jsem si nechtěla nechat odoperovat, takže se léčení hodně protáhlo a ještě na začátku sezony jsem nastupovala s tím, že se normálně půlroční příprava zkrátila na půlku a nevím, co mi rameno vůbec dovolí. No a když jsem stabilizovala tohle, uklouzla jsem na mokré podlaze a blbě si zlomila prst na noze.
Barbora: K tomu bych ráda řekla, že navzdory všem zraněním, které doposud u Maki proběhly, vždy ukázala absolutní bojovnici v návratu na hřiště. Stálo to hodně nervů, trpělivosti a těžkých rozhodnutí, ale teda klobouk dolů.

Dá se jich do příštího roku vyvarovat?
Markéta: Já doufám že, jo. Bude potřeba se vyvarovat domácím pracím. Ještě o tom ale manžel neví. (smích)

Market, jak trénovala Bára, když vy jste nemohla?
Markéta: Je spousta věcí, které se dají dělat individuálně jen s trenérem. Obzvlášť přes zimu, kdy většinou děláme hodně fyzičky, to nebylo tak hrozné. I když čtyři měsíce úplně bez parťáka bylo hodně dlouhých. V létě jsem nebyla mimo dlouho, vlastně jen 14 dní.

Báro, jak náročné to bylo pro vás?
Barbora: Během zlomeného malíčku v létě jsem měla dost individuálních situací, na kterých jsem musela pracovat. Takže jsem zvládla několik tréninků s trenérem o samotě. A abych nebyla úplně bez herní části, domluvila jsem si pár tréninků s dalšími českými beachvolejbalistkami a udělaly jsme něco společně. Těžké to bylo v tom, že se zranění přihodilo v dobu, kdy se Maki cítila naprosto skvěle po herní i fyzické stránce. Rozhodování, zda vynechat mistrovství světa nebo ne, bylo smutné.

Jak to teď máte s olympijskou nominací. Můžete jet do Tokia na základě žebříčku?
Barbora: Ano, máme docela dobře rozehraný závod přes žebříček, ze kterého se kvalifikuje 15 nejlepších týmu. Uzavírá se 15. června 2020. Týmy musejí mít společně odehráno nejméně 12 turnajů. My díky zraněním a vynechaným turnajům oproti ostatním trochu zaostáváme, ale jelikož je v kalendáři ještě cca osm turnajů, než se kvalifikace uzavře, je ještě mnoho šancí si to místo zajistit. Kdyby ani tohle nevyšlo, tak se dá ještě kvalifikovat přes kontinentální pohár, kde se z každého kontinentu probojuje jeden tým. A soutěží se formou podobnou Davis cupu, kde hrají dva týmy za zemi jako tým.

Co vás teď čeká?
Markéta: V polovině listopadu odehrajeme ještě jednu světovku v Mexiku.
Barbora: A Mexiku budou předcházet tréninky tady v Praze, převážně fyzička. Potom odjedeme do USA, kde odtrénujeme míčové tréninky na písku a přesuneme se dolů do Mexika.

Bude příprava na olympijskou sezonu jiná?
Markéta: Určitě. Společně pořádně mákneme jak na fyzičce, tak hlavně i na herních věcech.

Máte nějaká očekávání?
Barbora: Očekávání jsou v mém případě svazující a já s nimi musím opatrně. Rozhodně se na olympiádě nechceme jet zúčastnit, ale ukázat to nejlepší, co půjde. A jestli nám to zdraví a okolnosti dovolí, tak budeme chtít hrát kombinovaný a odvážný beachvolejbal. A jak daleko se s ním dostaneme, to uvidíme. Ale prvně se tam musíme kvalifikovat, že jo. (smích)

Co pro vás znamená olympiáda?
Markéta: Krásně završení čtyřleté práce, takový turnaj za odměnu!
Barbora: Prestižní turnaj, který odmění tu dlouholetou práci a dřinu. Turnaj, který je spešl oproti ostatním.

Máte nějaké životní motto?
Markéta: If you can dream it, you can do it. (Když o tom můžete snít, můžete to udělat)
Barbora: Žádné, kterým bych se řídila.