Živá voda evropského šampiona! Za pípu zatím nechce, zkusí omnium i silnici

Živá voda evropského šampiona! Za pípu zatím nechce, zkusí omnium i silnici

Články

Stejné místo, stejný čas, stejné věci i lidi. Stereotyp už ho ubíjel, a tak prahl po změně. Klidně by mohl dělat třeba číšníka. „Pinglovat umím. Dřív jsem pomáhal rodičům v hospodě. Ještě mě baví auta, nebo bych mohl dělat messengera na kole,“ směje se dráhový cyklista Pavel Kelemen. Takové plány však někdejší mistr Evropy v keirinu zatím nespřádá. Od sprintu ale „utekl“ k vytrvalostním disciplínám.

„Už jsem o tom uvažoval po olympijských hrách v Riu, pak ale přišly ještě nějaké medaile, které mě nakoply. Teď nevyšlo mistrovství světa, tak jsem si řekl: Jdu do toho!“

Z brněnské Dukly zamířil do Dukly Praha, stěhovat se zatím nebude. „Nikdo na mě netlačí. Máme v Brně s přítelkyní byt. Jsem domluvený, že budu na některé trénink dojíždět do Prahy a na silnici můžu trénovat sám tady. Postupně ale přesun do Prahy plánujeme,“ prozrazuje.

Olympijské omnium nebo taky silniční závody – to je to, co ho láká. „Pak třeba taky dvojice, které bych mohl jezdit s bráchou,“ uvažuje nad svou cyklistickou budoucností. „Zatím nevím, co od toho očekávat, ale je to pro mě výzva. Mám novou motivaci, úplně jsem ožil. “

Troufalý sen?

S novou výzvou jde ruku v ruce shazování kilogramů. Se sprinterskou muskulaturou by totiž mezi vytrvalci neuspěl. „Naštěstí to jde úplně samo tím, jak nedělám tolik silových cvičení a najíždím kilometry na silnici. Jídelníček jsem nijak upravovat nemusel,“ líčí Kelemen. „Dřív jsem měl kolem 86 kilogramů a teď mám tak 78, 79.“

Co vlastně žene bezmála devětadvacetiletého Kelemana k náročné změně?

„Baví mě jezdit na kole, závodit na kole. Sprint bych sice mohl jezdit třeba do 35 let, ale nechtěl bych si potom drbat hlavu, že jsem tohle nezkusil. Láká mě to,“ vysvětluje. „I když je to kurňa něco jiného. Počítám s tím, že první rok nebude ideální. Což samozřejmě nechci,“ ujišťuje. „Věřím ale, že se dokážu dostat na určitou výkonnost. A až tu vytrvalost dotrénuju, zúročím i dynamiku ze sprintu.“

Někde v koutku duše ukrývá olympijské kruhy. Nahlas pomýšlet na Paříž 2024 si však netroufá. „Možná za dva roky vám řeknu, že by tam ta šance mohla být. Teď by to ode mě bylo opravdu příliš troufalé.“

Foto: Getty Images, ČOV/Herbert Slavík