​Žila v USA, studovala čínštinu. V základech se domluvím, s písmem to je složitější, říká Moravčíková

Nedokáže prý jen tak sedět doma a koukat do prázdna. „Mám hrozně moc aktivit, letos jedu asi po dvanácti letech na dovolenou,“ usmívá se Martina Moravčíková, plavkyně a dvojnásobná olympionička. A neděste se, pokud jí uslyšíte hovořit čínsky – jazyk totiž ve Spojených státech studovala.

Šest let uváděla jako adresu svého bydliště americké Tennessee. Do USA se přestěhovala společně s rodinou kvůli tatínkovi, jenž tam pracoval jako voják na generálním štábu.

Na místní univerzitě aktivně plavala, posbírala několik úspěchů a pochvalovala si: „Na Ameriku si člověk přivykne rychle. Hrozně mi třeba chutnalo jejich jídlo!“

Kromě toho ráda poznává zcela odlišné kultury, takže když přemýšlela, čemu se dál věnovat, kývla na nabídku asijských studií. „Člověk alespoň získá lepší přehled o světě, který nemá moc šancí navštívit.“

Čínsky se učila čtyři a půl roku a s humorem vzpomíná na svoji profesorku, která si o Moravčíkové několik let myslela, že v Americe žije od narození.

Samotný mluvený projev v čínštině prý není nejtěžší, plavkyni trápilo spíše písmo. „Musí se dodržovat pořadí tahů, jejich abeceda má šest až osm tisíc znaků. Většinu z nich jsem kolikrát psala furt dokola, abych získala správnou techniku,“ říká.

Doma má v čínštině třeba knížky Harryho Pottera, ale na procvičování nemá moc času. Cestuje, trénuje a věnuje se vlastnímu byznysu s prodejem plaveckých potřeb.

„Tenkrát mě kurzy dost bavily. Dnes bych čínsky něco ještě vyplodila, ale fakt jen základy a rodilý mluvčí by se i tak možná chytal za hlavu. Jak se neučím, tak je to hned znát.“

Jazyk už se jí hodil i v praxi, to když s partou plavců odcestovala do Šanghaje. „Tam jsem byla hlavní mluvčí!“ připomene. Objednávala taxíky, řešila hotely i stravu. A parťáky si dobírala: „Beze mě ani ránu, co?“

Po své první olympiádě v Londýně se z USA vrátila a zakořenila v Praze. Mluví plynule, bez přízvuku. A to i bez toho čínského, učebnici prý už čtyři roky neviděla.

„Plavání a jiné aktivity to holt nedovolí.“ A co trochu zvolnit? „Nevím, to by mě asi nebavilo,“ směje se.