Za necelých šest vteřin do síně slávy! Elitní český lezec slibuje zajímavou podívanou

Lifestyle

2 Minuty čtení

Za sebou má mnoho triumfů na domácí i mezinárodní scéně, nejednou překonal světový rekord. „Myslím, že jsem byl pohybově a sportovně nadaný, ale žádný vyloženě lezecký talent,“ uvažuje český lezec na rychlost Libor Hroza. Právě dnes se představí i na Světových hrách v polské Vratislavi.

Fyzička mu nikdy nechyběla, přesto mu úspěchy rozhodně nespadly do klína. Cosi musel přepnout ve své hlavě. „Musel jsem uvěřit, že na to mám. Dříve jsem se nedokázal srovnat psychicky, což už se mi teď daří. V mládežnických závodech jsem ale často končíval okolo stupňů vítězů a díky tomu jsem si nejspíš udržel motivaci nevzdat se.“

Kdysi jste řekl, že překonání světového rekordu v tréninku není zas tak výjimečnou záležitostí. V samotných závodech je tedy nejdůležitější mentální připravenost?
Určitě se to nestává každý den. V době těsně před velkými závody typu mistrovství světa, na které se snažíte vyladit formu ve dvouletém cyklu, to není úplně výjimečné. Hlava a samostatný mentální trénink vám rozhodně mohou závod vyhrát, ale také velmi snadno prohrát.

Má trénink lezce na rychlost svá jasná specifika?
Principy tréninku jsou stejné jako v jakémkoli jiném sportu. Rozehřátí, mobilizace, samotné lezení/technika, posilování, kompenzační cvičení, strečink. Tím, že se jedná o sprint, je trénink zaměřen především na rozvoj koordinace, síly, výbušnosti a rychlosti.

Jaké jsou v České republice tréninkové podmínky k lezení ve srovnání se zahraničím?
Zcela srovnatelné. Samozřejmě, že existují bohatší státy, kde mají podmínky jak ze snu. To sice dělá trénink jednodušším, ale závodník potřebuje hlavně touhu a hlad po vítězství. Větším problémem je nalezení kvalitního trenéra a týmu.

Na domácí i evropské scéně jste již několikrát zvítězil, držíte světový rekord, ale na mistrovství světa a Světovém poháru zatím zlatá medaile „necinkla“. Jsou pro vás tyto dva podniky jedinou motivací k dalšímu závodění?
Mou největší motivací bylo posunout světový rekord. Jakmile se mi to podařilo, začal jsem se závoděním hlavně bavit.

Byla doba, kdy vás třeba i trochu nebavilo?
Ani ne. Možná mi problesklo hlavou vzdát se a skončit po nevydařeném závodě, ale to se vlastně ani nepočítá. Pravdou je, že motivace se během závodní kariéry dost mění, závodník dospívá a vyvíjí se. Časem začne mít jiné priority než se honit za zlatou plackou.

Co vám lezení dalo a co naopak vzalo?
Musel jsem se naučit dělat kompromisy, hlavně z časových důvodů. Ale dělá mě to šťastným, takže takto nad tím nepřemýšlím.

Jak prestižní jsou pro vás Světové hry?
Je velmi těžké se ně nominovat. A i přes nižší účast kvůli kontinentálním kvótám jde stále o náročný závod. Musíte to brát tak, že je vlastně jeho součástí i ta nominace. Rozhodně je to ale vrchol této sezony a bude se na co dívat.

A takhle se dělá nový světový rekord!