Za hranicí komfortu i boj o kalamáry aneb Jak české beachvolejbalistky dobyly Evropu

Za hranicí komfortu i boj o kalamáry aneb Jak české beachvolejbalistky dobyly Evropu

Rozhovory

Staly se evropskými jedničkami, možná dřív než samy čekaly. České beachvolejbalistky Markéta Sluková Nausch a Barbora Hermannová si úspěch náležitě užívají. „Zní to hezky a radost z toho máme velikou, ale pořád zůstáváme nohama na zemi,“ říká přesto Sluková Nausch. „Žebříček je jenom číslo a náš sport se do jednoho čísla úplně objektivně shrnout nedá. Radost máme ale především z toho, jaký volejbal po většinu času předvádíme. Finální výsledky a pozici v žebříčku vnímáme spíš jako bonus a utvrzení, že jsme dlouhodobě na dobré cestě.“

Přišel tedy úspěch dřív, než bylo v plánu?
Trenér Simon má s námi určitou vizi a v jeho „propočtech“ nás tam chtěl vidět až příští rok, ale určitě se ani letos nezlobí. (smích) Do karet nám trochu hraje také to, že je letos na Tour spoustu nových týmů, které body musejí ještě posbírat, někdo je zraněný, nebo je pár holek na mateřské. Je ale fajn vidět, že jsme v zimě udělaly své „volejbalové domácí úkoly“. Investice do náročné a dlouhé přípravy se vyplatila.

Co je vaší největší zbraní?
Myslím, že je to naše variabilita. Hrajeme spoustu kombinací, můžeme se střídat v obraně, obě blokovat nebo být na útoku. Můžeme vyměnit kdykoliv strany. Simon nás trénuje hodně flexibilně a univerzálně.

Na čem naopak chcete zapracovat?
Na spoustě věcí. V mnoha aspektech hry ještě ani zdaleka nejsme tam, kde bychom si přály být.

V čem si s Bárou nejvíc sednete?
Jsem ráda, že jsme s Bárou dobré kolegyně-spoluhráčky na hřišti a kámošky mimo hřiště, ale tyhle dvě role se snažíme trochu oddělit. Na hřišti máme každá svojí specifickou roli a zároveň obě víme, co se od nás očekává a co je třeba k tomu, abychom byly schopné hrát světový volejbal. Pokud to z jakéhokoliv důvodu nejde, nepopíráme svojí zodpovědnost, upřímně o tom mluvíme a nebojíme se vykročit i za hranice komfortu. Toho si moc vážím a myslím, že i díky tomu pak máme v týmu dobrou chemii. Ta otevřenost se pak také pozitivně promítne i do toho kamarádství.

Je něco, v čem se naopak vůbec neshodnete?
Ano. Barča odmítá i přes mé téměř dvouleté naléhání pozřít kalamáry a jiné mořské plody. (smích) Já je naopak miluju.

Kde se vidíte třeba za rok, za dva?
Doufáme, že nám to bude i nadále klapat, bude nás to spolu bavit. Budeme objíždět světovky, bojovat v hlavních soutěžích o hezká umístění a hlavně, že budeme cítit, že náš týmový potenciál ještě není vyčerpaný a máme pořád kam růst!