Z krasobruslaře moderátorem. Tomáš Verner o své nové olympijské roli

Byl už na své čtvrté olympiádě, poprvé ale nepatřil mezi sportovce. V Pchjongčchangu se bývalý krasobruslař Tomáš Verner proměnil v moderátora a jednu z tváří našich digitálních kanálů. „Bavilo mě to, byla to role šitá na míru,“ říká.

Nebyla to pro něj úplná novinka, už pár měsíců je moderátorem Škoda Olympijských jízd a v listopadu si s tenistkou Andreou Hlaváčkovou dokonce střihl úvodní řeč při setkání Asociace národních olympijských výborů v Praze.

Jenže třítýdenní fuška na olympiádě je trochu jiný level… „Byl jsem nervózní jak pes, pár dnů před odletem jsem zmatkoval a hledal všude možně informace o sportovcích, protože ne všechny jsem znal osobně. Bál jsem se, abych se někdy v živáku nezeptal na něco, co bylo tabu,“ přibližuje Verner, mimochodem mistr Evropy z roku 2008.

V Pchjongčchangu stíhal komentovat krasobruslení pro Českou televizi, moderovat v Českém domě, zpovídat sportovce v živém vysílání pro olympijský Facebook či starat se o zábavu na Youtube kanále.

K tomu si ale přibral i třeba tiskovou konferenci v angličtině s Ester Ledeckou v sále narvaném zahraničními novináři.

„Z toho jsem nespal, to bylo děsivý. Nechtěl jsem se přeřeknout, dost mi na tom záleželo. Chvíli předtím jsem se ale potkal s celým týmem Esterky a ti mě uklidnili a řekli, ať jsem hlavně uvolněný a neberu to tak vážně, v ten moment mi spadl velký kámen ze srdce a zvládl jsem to skoro levou zadní.“

Byl i u toho, když měl v České domě premiéru dokument The Nagano Tapes, na který dorazil i jeho producent Frank Marshall, jenž režíroval Indiana Jonese nebo Jurský svět.

„A s tímhle borcem jsem dělal rozhovor, to byl největší zážitek. Stál vedle mě jen tak ve svetříku,“ směje se Verner.

Jako den a noc

Olympiádu zažil poprvé z opačného pohledu, od Turína 2006 až po Soči 2014 bojoval pod pěti kruhy jako krasobruslař. Teď stál na druhé straně.

„Jsem strašně rád, že jsem to mohl prožít. Mohl jsem se podívat, jak funguje celé olympijské zákulisí. Jako krasobruslař jsem měl veškerý komfort, teď jsem se trochu podílel na tom, aby totéž měli i moji nástupci. Bylo to skoro jako den a noc, měl jsem úplně odlišnou roli a hodně se mi otevřely obzory,“ popisuje.

„Když jsem závodil, tak jsem se soustředil na tréninky a závody a řešil, abych se dobře vyspal a byl ready. Teď něco jako pracovní doba neexistovala a musel jsem si každý den naplánovat tak, abych všechno stihl. Ale bylo to fajn.“

Od sportovců se Verner dočkal pozitivních ohlasů. I když se s některými teprve seznamoval. „Nevyznal jsem se třeba vůbec v hokejistech, ty jsem musel nastudovat.“

Dokonce mu i jako bývalému olympionikovi vycházeli vstříc, třeba když v půlnoci v hlubokém mrazu zpovídal před halou rychlobruslařku Sáblíkovou po závodě na tři kilometry, kde byla těsně čtvrtá.

„Možná by se na to jinak vykašlala. Ale s Marťou se známe, takže zafungovala taková empatie z obou stran. Ona věděla, že se nebudu ptát na blbosti. Já zase moc dobře tušil, jak se asi po čtvrtém místě cítí.“

#embedded:https://www.instagram.com/p/Be9xhGLhPkf/?hl=cs&taken-by=t.verner/#