Voda v bazénu? To jsme mohly plavat na přehradě v Brně, smějí se akvabely

Voda v bazénu? To jsme mohly plavat na přehradě v Brně, smějí se akvabely

Rozhovory

Soňa Bernardová s Alžbětou Dufkovou skáčou do bazénu před svou první olympijskou sestavou. Voda – aspoň z tribuny – je modrá. Rozhodně modřejší než v zeleném bazénu pro skokany do vody vedle. Organizátory to stálo jednu noc práce. Vypustit celý bazén, napustit vodu z tréninkového. Operace na deset hodin. Povedlo se? Částečně. „Průhledná ta voda stejně není,“ shodly se české závodnice.

Český pár byl po nedělním programu na 16. místě, k postupu do vysněného dvanáctičlenného finále potřeboval uspět v pondělním technickém programu. To se ale nepovedlo podle představ a dvojici Bernardová, Dufková patří konečná 18. příčka. Pro Soňu Bernardovou to byly páté olympijské hry za sebou.

Jak hodnotíte své vystoupení na hrách v Riu?
Alžběta: Atmosféra byla suprová. Plavalo se dobře, ale měly jsme problémy s bazénem. Napustili ho až ráno před závodem a nemohly jsme si ho zkusit. Co hodnotil trenér, tak první půlka úvodního vystoupení byla parádní, ve druhé jsme trošku bojovaly a zápasily se stěnami. I druhé vystoupení - technický program - jsme podle trenéra zaplavaly čistě.

Co pro laika znamená zápasení se stěnami?
Alžběta: Člověk vidí pod vodou na metr. Při těch motavých figurách se díváme na stěny a člověk jak není zvyklý, tak nevidí. Hlavně v té druhé půlce ubývá dechu, ubývá kyslíku. Poskládali jsme to letos s trenérem tak, abychom se vyšťavily, takže na konci už orientace trochu chyběla.

Měly jste šanci si bazén s novou vodou před závodem vyzkoušet?
Soňa: Vůbec. Jen asi dvacet minut ráno. Na žádném závodě světové úrovně se tohle ještě nestalo. Večer před závodem jsme měly mít trénink, ten nám ale zrušili. Začali bazén vypouštět a z vedlejšího tréninkového bazénu mimo stadion napouštět novou. Ráno to tady vypadalo jako u hasičů, všude byly hadice. Nemohly jsme se ani rozplavat, protože jim chyběl ještě asi metr vody k hladině. I když ji napustili nově, stejně není úplně čistá.

Alžběta: V tomhle jsou ty hry takový originální.

Dalo by se soutěžit i v té původní vodě, která nebyla zrovna modrá?
Alžběta: Stará voda byla bakteriální. Holky, co zkoušely plavat bez brýlí, měly oči úplně rudé ještě dvě hodiny potom. Kdyby tady všechny akvabely dostaly nějakou infekci, asi by to nebylo úplně nejlepší. Vedle v bazénu pro skokany je to ještě horší, ale skokani tam skočí na pár sekund, my jsme tam čtyři minuty.

Nastalo alespoň zlepšení před vaším druhým pondělním vystoupením, když už jste si bazén okusily?
Soňa: Ta voda ani teď pořád není průhledná. Když si vezmu jakýkoliv bazén v Česku, klidně koupaliště, je to lepší. To jsme mohly trénovat v Brně na přehradě. (smějí se) Teplotou i čistotou by to bylo úplně stejné. Na soutěžích je předepsaná teplota 27 stupňů. Olympiáda je podle mě od toho, že máme bojovat samy se sebou a ne s podmínkami.

Alžběta: Soňa chraptí, ta voda je studená. Naštěstí bylo oba dny docela horko, ale stejně to není ono. Svaly jsou pak zatuhlé.

S jakým umístěním byste tady na hrách byly spokojené?
Alžběta: Chtěly jsme do finále, zatím se nám to nikdy nepovedlo. Měly jsme tu podporu sportovců, věděly jsme i o tom, že nám lidé drží palce v Česku. Ale je to i o podmínkách k trénování, které u nás nejsou takové jako v jiných státech.

Co u nás chybí pro lepší podmínky k tréninku?
Soňa:
Když to porovnáme s jinými týmy, jsme tu jako takové amatérky. Chybí nám tréninkové centrum s teplejší vodou, kterou akvabely potřebují. My trénujeme v normálních bazénech. A hlavně prostor pro hodiny ve vodě. To je v mladším věku extrémně důležité pro získání techniky.

Alžběta: Musím říct, že před olympiádou se nám v Brně snažili hodně vyjít vstříc, vodu nám přihřívali. Je to teď o tom zamyslet se, co do příští sezóny udělat jinak, na podmínkách ještě trošku zapracovat a začít je správným směrem využívat.

Do svého týmu jste prý, Alžběto, zapojila i členy rodiny, je to tak?
Sestra nám od Pekingu navrhuje plavky. Brácha v posledních letech vybíral hudbu na naše sestavy. Snažíme se zapojit dobré lidi kolem sebe. Číňanky, Japonky to mají vše placené, my se snažíme najít dobrovolníky.