Vaše Veličenstvo Samková, sedmibojařka Erbanová a závoďák Krčmář aneb Vzpomínání učitele Suka

Ten pocit ho hřeje. „Když je vidím s metálem na hrudi, je to jistá forma satisfakce. Oni tak nevědomky vracejí trenérovi jeho podíl, který do nich uložil,“ říká Aleš Suk, který na základní škole ve Vrchlabí vedl tehdy ještě budoucí olympijské medailisty z Koreje – bronzovou snowboardcrossařku Evu Samkovou, stříbrného biatlonistu Michala Krčmáře či bronzovou rychlobruslařku Karolínu Erbanovou.

Jací tenkrát byli? A jak to, že se ve Vrchlabí rodí tolik sportovních talentů. „Karolína byla dříčem. Ta pracovala v duchu - co mi jde, budu dělat nadoraz. A co mi nejde, na to se vykašlu,“ usmívá se Suk. „Michal měl výhodu v tom, že byl závodním typem sportovce, ne tréninkovým. Eva těžila z vysoké míry pohybových dovedností, jelikož vyzkoušela paletu minimálně deseti sportů, ke kterým ji přitáhla matka. Dokonce i hudební rytmus vyznávala, jako žákyně hudební školy, trápíc saxofon.“

Talent před cukrárnou

Suk při své práci nemotivoval jen budoucí olympijské medailisty, ale všechny své žáky. „Podněty, impulzy a stále nové a nové trendy v tréninku a při tělocviku musí kantor obnovovat, jinak to žactvo přestává bavit, začíná ulívka a lenošení,“ odhaluje své postřehy z dlouholeté praxe.

„A nemyslím si, že zrovna ve Vrchlabí je tolik talentů. Ono jich je před každou cukrárnou kdekoliv u nás houfec. Otázka zní, jak vybrat a přesvědčit ty nejnadanější k pravidelné, systematické a náročné přípravě.“

Samková, Krčmář i Erbanová na sobě makali. Svého oblíbeného učitele však uměli i naštvat. „Těžko jsem kousnul třeba Michalův odchod od hladké lyžařiny, Karolíny nechuť jet na atletické závody s tím, že neumí flop do výšky, když nakonec dala 162 cm,“ vzpomíná.

„Ona má neskutečnou pohybovou dynamiku, je výbušná nejenom „na nohy“, ale i na ruce. Když jsme před lety pokoušeli kriketový míček, pětapadesát metrů nebylo problémem. To by byla sedmibojařka!“

Vaše Veličenstvo

Každý z nich je výjimečný. „Eva zase v tom, že s neposednou krví umí divotvorně cítit lyže, sníh, skluz a natruc soupeřkám jim vždycky něco vyvede, něčím je překvapí. Proto má vysoké aspirace, proto je nebývalou šampionkou. V duchu ji oslovuji Vaše Veličenstvo,“ přiznává Suk. „Michal je od přírody závoďákem, oblékne si startovní číslo, slyší: pět, čtyři, tři, dva, jedna... vidí displej s časem a rázem je v laufu, schopný se dostat výš a výš.“

Své „děti“ na olympijských hrách bedlivě sledoval. „To bych byl minelkovým trenérem, pokud bych jejich soutěžení v Koreji nesledoval. Vychutnávám si nejenom medaile, ale hlavně způsob a cestu, jakými jich dosáhli. To je náramně inspirativní,“ povídá. „To je na tom to nejlíbeznější. Poznání, že jsem je trochu tu a tam popostrčil.“

#embedded:https://www.instagram.com/p/BfWBXJdhRvQ/?hl=cs&taken-by=mkrcmar23/#