V sedmnácti letech na olympiádě! Havlíčková se rozbrečela štěstím

Jako jediná členka české výpravy nemá řidičák a nesmí pít alkohol. Běžkyni na lyžích Barboře Havlíčkové bylo totiž v říjnu teprve sedmnáct let. Přesto se jako velký talent dodatečně kvalifikovala na olympiádu do Pchjongčchangu.

„Je vtipný, že jsem si vlastně ještě v dětských letech splnila velký sen. Je to nemožný, furt tomu nemůžu uvěřit,“ usmívala se na v pondělí na pražském letišti, kde se potkala i s partou skokanů na lyžích.

„Poprvé v životě nebudu u televize, ale přímo na místě. To je hustý. Jsem na to vážně zvědavá.“

Na hlavě si z euforie udělala fialový přeliv, protože má prý ve věcech ráda zmatek. S neobarvenými vlasy by to na olympiádě přeci byla nuda, ne?

V rodném Vimperku (a nejen tam) ji kvůli fotce a pár slovům oslovují na ulici neznámí lidé. Stejně tak ostatní běžkaři na tréninku. Havlíčková začíná být v sedmnácti letech veřejně známou osobností.

„Vůbec se necítím jako nějaká hvězda, tak nějak si to na zvykám. Ale nevadí mi to. Lidi mi přejí hodně štěstí, třeba kvůli mně i lyžování sledují. Z toho mám fakt radost,“ říká.

Ve stopě cepuje Báru trenér Stanislav Frühauf, který před lety vedl i Kateřinu Neumannovou. Právě ona je pro Havlíčkovou velkým vzorem.

„S Katkou jsme v kontaktu, pomáhá mi. Radila mi, ať si hlavně v letadle odpočinu a v závodech nasbírám zkušenosti. Ona to měla stejně na své první olympiádě, tak mi ve zkratce řekla, jak to chodí.“

Věkem ještě dorostenka triumfovala letos v lednu na republikovém šampionátu dospělých a krátce před olympiádou se zúčastnila ještě juniorského mistrovství světa, kde skončila čtvrtá a pátá. Jen krůček od medaile.

Před dvěma lety se v Lilehammeru zúčastnila i Olympijských her mládeže (YOG), kde mimo jiné potkala krasobruslaře Martina Bidaře s Aničkou Duškovou. „Jsme kamarádi. Doufám, že budu mít v Koreji čas jim přijít zafandit. Ráda bych viděla i hokej nebo Ester Ledeckou.“

Do letadla směr Korea nasedla sama, rodiče jí budou držet palce u televize. Když se o své nominaci dozvěděla, do očí jí vyhrkly slzy štěstí. „Jenže na oslavu nebyl čas. Navíc si nemůžu dát ani šampus, tak jsem to zapila Coca Colou.“

Foto: ČOV/Josef Dvořák