V patnácti letech atletickou hvězdou. Chci být nejlepší a zapsat se do historie, hlásí

V patnácti letech atletickou hvězdou. Chci být nejlepší a zapsat se do historie, hlásí

Články

Sama sobě se směje, když vypráví, jak je na všechny jiné sporty kromě běhu hrozné dřevo. „Umím dobře běhat a tím tak můj sportovní um končí,“ vypráví. Kdo je Barbora Malíková, talent české atletiky?

Nebýt rodičů, trávila by Bára dost možná většinu svého volného času před malířským plátnem. Kreslení jí bavilo odmala, od čtyř let chodila i do kroužku keramiky.

„Říkali mi, ať rozvíjím talent, tak jsem začala chodit na základní uměleckou školu. Teď v tom pokračuji, přihlásila jsem se na architekturu do Opavy,“ říká.

Kreslí pořád, byť už to kvůli atletice hodně omezila. Místo běhání přitom původně chtěla na bojový sport, ale z nápadu sešlo. A v atletice začala vítězit.

Její královskou distancí je čtyřstovka – letos na ní v patnácti letech vyhrála mistrovství republiky dospělých (!), v hale byla druhá a během uplynulých čtrnácti dnů teď stihla získat zlato na MS do 17 let v Keni a stříbro na Evropském olympijském festivalu mládeže v Györu.

V keňském Nairobi dokonce časem 52,74 překonala na čtvrtce po 29 letech český dorostenecký rekord. Být narozená o dva dny později, mohla by na stejné akci startovat i o dva roky později. Šampionát však letošním ročníkem skončil.

Barča je nesmírně cílevědomá. S úsměvem schovaným za rovnátky se nebojí tvrdit, že se chce co nejvíce zapsat do atletické historie. „Je to můj cíl a sen. Jen tak běhat nebo sedět doma a nic nedokázat je přeci nuda, ne?“

Jen si občas nakládá na ramena moc veliké břímě. Třeba na mládežnické olympiádě v Györu doběhla stříbrná a se slzami v očích se hned schovala do šatny.

„Už jsem byla unavená. Sezonu jsem začala hrozně brzo. Posbírala jsem zkušenosti, ale už to nikdy nebudu opakovat. Stříbro je fajn, ale chtěla jsem víc.“

Pochází z Opavy, kde v červnu dokončila základní školu. S trenérkou Janou Gellnerovou zkoušela i atletické víceboje, ale vyhrál běh. Tedy čistě čtyřstovka. „Když mám běžet dvojnásobek, tak trpím.“

Zuzana Hejnová o ní tvrdí, že je přírodní úkaz. Kam až to dotáhne?