V ledovém korytě rychleji než v autě! Čeští sáňkaři to umějí rozjet

V ledovém korytě rychleji než v autě! Čeští sáňkaři to umějí rozjet

Články

Tehdy byly letní prázdniny a sluneční paprsky se opíraly do rozpáleného asfaltu. On, coby sedmiletý klučina, postával na balkoně a sledoval okolí. „V tom se objevili spolužáci. Volal jsem na ně: Kam jdete? A oni: Na trénink, sáňkovat. Pojď taky. A tak jsem šel. V létě to samozřejmě byly sáňky na kolečkách, hned jsem se spálil,“ vypráví s úsměvem Lukáš Brož. Se svým bratrem Antonínem sáňkoval na „dvojce“ už na olympijských hrách v Turíně 2006. „Jen do Vancouveru jsme se nedostali, tenkrát jsme si pořádně vynadali.“

V pátek byl mezi prvními, kteří fasovali olympijskou kolekci pro nadcházející Hry v jihokorejském Pchjongčchangu. „Je to krásné oblečení. Mám schované všechno od Turína, jen ponožky nevydržely,“ směje se. „Tehdy jsme měli strašně hezký kabát, je ve skříni v igelitu a je památeční. Jednou to ale asi děti vyhodí.“

Co auto, to saně

Zatím se směle spouští na saních v útrobách ledového koryta - často rychlostí kolem 130 kilometrů v hodině. Rekord ale máme 147, ten absolutní je skoro 160,“ líčí Brož. „A kolik jedu v autě? Když můžu, tak kolem 150 kilometrů za hodinu. A máte pravdu, není to veliký rozdíl. Držím heslo: co auto, to saně.“

Ani ženy nejezdí o moc pomaleji. Tereza Nosková, jediná sáňkařka v českém olympijském týmu, si drží rychlost kolem 120 kilometrů v hodině. „Já v autě jezdím pomaleji, raději jedu s někým jiným. V podstatě se dá říct, že se v autě bojím víc, než na sáňkách.“ Sáňkaři přitom na sobě mají jen tenounké kombinézy a termoprádlo. Chrániče u nich nenajdete.

Dýchej, dýchej

Jen si to představte: řítíte se více než stokilometrovou rychlostí a na sobě máte pár hadříků... „Jo, rodiče mi občas říkají, že jsem blázen, ale podporují mě,“ říká Nosková, která má v těchto dnech na noze sádru kvůli vymknutému kotníku právě z ledového koryta. A Brož dodává: „Moje žena nestačí ani zatajit dech. Nemluví, nic neříká. Před 14 dni se na nás koukala v televizi prakticky na porodním sále. Sestřičky se jí bály změřit tlak.“

Společně se ale shodují. „Když se soustředíte se na dráhu, abyste neudělali chybu, tak se nic nestane.“ A stejně to plánují i na olympijských hrách. „Těším se strašně moc úplně na všechno,“ netají se Nosková. „A ráda bych byla do patnáctého místa, i když jsou to smělé ambice. Až budu na startu nervózní, zase si řeknu: Dýchej, dýchej. Tohle mi pomáhá!“

Foto: ČOV/Martin Malý