V devatenácti juniorským šampionem. Polášek napodobil kamaráda Koudelku, jehož teď poráží ve FIFĚ

V devatenácti juniorským šampionem. Polášek napodobil kamaráda Koudelku, jehož teď poráží ve FIFĚ

Rozhovory

Z amerického Utahu přilétla ve čtvrtek báječná zpráva: devatenáctiletý Viktor Polášek se tam stal juniorským mistrem světa ve skocích na lyžích. Česko na velký mládežnický úspěch čekalo přesně deset let, naposledy bral ze stejné akce zlato Roman Koudelka v roce 2007. „Oba skoky mně vyšly parádně, medaile půjde doma na futra,“ hlásí Polášek.

Na svůj Instagram umístil fotografii, kterak ho ostatní členové reprezentace nesou na ramenou, a v angličtině připsal: Mistr světa! Je to zatraceně dobrý pocit!

„Věřil jsem si, že by mohlo klapnout umístění v první pětce, mám celkem formu. Vyšlo to, i když jsem tady trochu bojoval s nájezdem,“ říká.

V Americe byl poprvé v životě a kromě zlatého úspěchu ho učaroval třeba i obchodní řetězec Walmart: „Mají tam úplně všechno! To jsem snad nikde jinde neviděl. I lidi jsou tu jiní, každý tu s vámi pokecá. Trochu rozdíl oproti Česku.“

Na skokanský můstek se Viktor dostal už ve čtyřech letech. Vděčí za to náhodě: jako prcka ho bavil fotbal, ale pak se dal do řeči s Milošem Kadlecem v rodném Novém Městě na Moravě. Miloš je o pár let starší a aktivně skákal, kamaráda proto vzal jednou s sebou na trénink.

Polášek původně začínal jako sdruženář, stejně jako například Jan Matura. Pak ale dal přednost skokům a dnes má kromě juniorského zlata na kontě také několik bodů ze Světového poháru.

Velký talent, naděje i příslib do budoucna. Vždyť si ho všímají i zahraniční trenéři včetně rakouské legendy Andrease Goldbergera.

Už jste zvyklý přijímat gratulace?
Je fakt, že teď jich bylo hodně. Přišel jsem na pokoj a telefon mi půlhodiny v kuse jen vibroval. To docela potěší, ale chci makat dál. Musím zlepšit stabilitu skoků a větší vyrovnanost výkonů, abych dokázal pravidelně bodovat ve Světovém poháru.

Nemají rodiče strach, že si ublížíte?
Měli, ale přešlo je to. Jsou v pohodě a fandí mi. Ale jinak se to u nás doma nijak moc nehrotí, většinou mi všichni pogratulují a babička upeče buchtu. Tím to asi hasne. (smích)

Co s vámi dělá pohled z můstku?
Trochu se bojím, mám to podobně jako ostatní skokani. Na lyžích jsme schopní letět několik metrů nad zemí, ale bez nich se nám rozklepou kolena a radši lezeme dolů. Sedí to i na mě.

A co přísná „skokanská“ dieta?
Naštěstí problémy s váhou nemám. Můžu sníst úplně všechno a nepřibírám, díky bohu za to. Pravda, nedávám si takový porce. Vynechávám i zákusky, kdyby náhodou. Jinak jsem se vším v pohodě.

Kde trénujete?
Můstky v Novém Městě už mi jsou malé, jezdím trénovat do zahraničí nebo do Liberce. Jinak různě po světě, v zimě jsem od čtvrtka do neděle týden co týden pryč, takže toho doma moc nenaskáču.

Neberou vás ve škole jako celebritu?
Chodím na sportovní gympl do Nového Města. I když tam je sport docela velké téma, tak spolužáci se tam na skoky moc netváří, že to prý není úplně sport a nemusíme tolik trénovat… Jinak mě vesměs všichni podporují. Akorát se ve škole moc neohřeju, mám individuální plán a vždycky si přijdu napsat test. Jinak to udělat nejde.

Jak si užíváte skákání mezi dospělými?
V pohodě. Nejsem vykulenej, že bych koukal kolem sebe a každého si fotil. Je to stejné, jak kdybyste na to koukali v televizi. S českýma klukama si taky pokecám, nejvíc asi s Romanem Koudelku.

Zrovna jeho jste po deseti letech napodobil juniorským zlatem.
Jo jo, to vím, jsme docela kámoši. V Polsku na Svěťáku jsme spolu byli na pokoji a hráli FIFU. Několikrát prohrál, jak jinak. (smích)

Už jste se o něco vsadili?
Ještě ne, ale mohli bychom. Jen nevím, jestli by na to Koudy přistoupil. Docela se vzteká už tak!

Sledujte Viktora Poláška na Facebooku!