Třináct setin od medaile: Možná bych byl raději, kdyby mě někdo sundal, říká Gebas

První medaile pro českou výpravu na hrách v Riu byla zatraceně blízko. Třináct setin od ní dělilo Vítězslava Gebase v kanoistickém finále v divokých brazilských peřejích. „Na vzdálenost je to v téhle vodě tak pět centimetrů. Na medaili dnes bylo, je to škoda,“ smutnil po závodě muž, který se ve dvaatřiceti letech poprvé probojoval na olympijské hry.

Gebas se na kanálu Whitewater s každou jízdou zlepšoval. Z kvalifikace proklouzl do semifinále jako poslední - čtrnáctý postupující, v úterním semifinále už obsadil páté místo a při finálové jízdě sahal pro medaili. Nakonec byla přece jen příliš vysoko. Místo českého slalomáře se z bronzu radoval slovensky mluvící Japonec Haneda, který vystudoval univerzitu v Bratislavě a má slovenského trenéra.

„Rozhodla už první protivoda, měl jsem to přes ruku, přišel proud a nedalo se nic dělat. Tam jsem ten čas nechal. Pěknejch výkonů už bylo… Říkal jsem si hned za cílem, že to bude čtvrtý místo. Přesně to tak vycházelo. Možná bych byl skoro radši, kdyby mě někdo sundal,“ vyprávěl po závodě Gebas.

Magie jedniček a čtyřek pokračuje

I přes smutek byl nejstarší slalomář výpravy v dobrém rozmaru. „Bavíme se o třinácti setinách. A nejhorší je, že když ty dvě číslice sečtete, je to zase čtyřka…,“ smál se. „Od začátku mě to tady bavilo. Chtělo to jen tu medaili. Ale nedělám z toho vědu, půjdu normálně do práce, nic se nezmění," povídal majitel realitní firmy. „Třeba přijde klient, který mě viděl, a bude chtít spolupracovat. Když mě to bude bavit, budu ale dál jezdit."

Nad dalšími sportovními plány zatím nepřemýšlel. Na příštích hrách v Tokiu by mu bylo 36 let. „Je hrozně brzo, záleží na hodně věcech. Už se mi nevstává tak jako dřív. A jestli někdo v poslední době trpěl, byla to moje žena. Takže do dalších plánů by určitě měla promlouvat i ona,“ přiznal.

Gebasovy největší sportovní úspěchy přišly v pozdější fázi jeho kariéry, netradičně až po třicítce. „Kanoisti dozrávají později, tahle disciplína je nejtěžší. Je pravda, že nakonec jsem se naučil závodit dobře a baví mě to o to víc," vykládal. „Jsem klidný a na závodech je to vidět. Možná to vyhodnotím tak, že je na čem stavět, a půjdu do toho dál. Tahle zkušenost je pro mě obrovská.“