Tatínek hledá chyby, maminka za odměnu navaří. A šestnáctiletá plavkyně v bazénu září

Nervózní moc nebývá, spíše v ní pulzuje adrenalin. „Jsem v pohodě, neberu si to,“ vypráví plavkyně Barbora Seemanová. Už ve svých patnácti letech byla na Evropských hrách v Baku, o rok později na olympiádě v Riu a nedávno na světovém šampionátu v Kanadě. Úspěchy jí však hlavu nezamotávají.

Narodila se na apríla v roce 2000. K vodě měla blízko odmala: její dědeček byl trenér a tatínek s bratrem plavali závodně. Takže Barbora vlastně ani neměla na výběr.

Před dosažením plnoletosti už stihla třikrát vylepšit český rekord na dvoustovce a přivézt dvě stříbra z juniorského mistrovství Evropy. Trénuje pětkrát týdně odpoledne a třikrát ráno, k tomu studuje maturitní obor na Českoslovanské obchodní akademii Dr. Edvarda Beneše v Praze.

„Dříve mi vadilo, že všechny holky šly po škole blbnout ven a já kvůli tréninku nemohla. Ale pak jsem začala sbírat dobrá umístění a věřila v to, že plavání má smysl,“ vypráví.

Z úspěchů má největší radost její tatínek, umí však být i přísný a hledat sebemenší chyby. Maminka prý chválí víc, ale v rodině funguje především jako hlavní šéfkuchařka.

„Vaří výborně!“ vysekne Barbora poklonu. „Nejradši od ní mám steak na medu s opečenými brambory, zeleninový salát a desert. Ideálně třeba nějaký koláček, bez sladkého to nejde.“

Na kafe, dortík nebo nákupy vyráží v doprovodu ostatních plavkyň i na závodech v zahraničí. Domů pak vozí kupu suvenýrů i oblečení. „Některé holky toho v Kanadě nakoupily tolik, že se jim to nevešlo do kufru! Takže tam staré oblečení nechaly a vzaly si jen to nové,“ rýpl si mužský člen výpravy Jan Micka poté, co se celý plavecký tým vrátil z šampionátu v Kanadě.

Bez hudby ani krok

Když Seemanová dostane otázku, kolik zemí už díky plavání procestovala, zamyslí se… „Brazílie, Kanada, Izrael, Maďarsko, Ázerbájdžán. To by snad mělo být všechno.“

Atmosféra velkých akcí s ní nezamává. Jen pár vteřin předtím, než má skočit do vody, mrkne na tribuny a řekne si: Wow, tolik lidí! Plav, jak kdyby to byl jakýkoliv jiný závod v Česku.

Pomáhá jí i hudba, bez sluchátek vlastně šestnáctiletý talent neudělá ani krok. Když chce, tak vnímá hudbu na uklidnění, před závody zase na nabuzení.

„S muzikou v uších se třeba i učím, pomáhá mi to a líp se soustředím,“ říká. A co nejčastěji hraje? „Všechno, i když povětšinou tam mám český rap.“

Čas od času, když to našlapaný tréninkový a závodní program dovolí, jde i s kamarádkami na ples nebo diskotéku. A směje se: „Ježiš, to nemusíme rozebírat, ne? Bavíme se tam i tancujeme, normálka. Ale parketu rozhodně nevládnu, na to tam bývají jiní experti.“

Foto: Instagram Barbora Seemanová