Tak si to Věra Čáslavská přála. Na legendární gymnastku se v Národním divadle vzpomínalo zvesela

Tak si to Věra Čáslavská přála. Na legendární gymnastku se v Národním divadle vzpomínalo zvesela

Články

„Natoč mi requiem, nechci žádnej uplakanej pohřeb,“ požádala kdysi Věra Čáslavská režisérku Olgu Sommerovou. Přesně tak si to legenda světového sportu přála. A poslední rozloučení se sedminásobnou olympijskou šampionkou vůbec uplakané nebylo, v Národním divadle se vzpomínalo zvesela.

Akce byla složena z úryvků z baletního a divadelního představení, jež sama Věra Čáslavská navštěvovala, a vzpomínek současných i bývalých sportovců, kteří měli k legendě blízko.

Piety se zúčastnili přátelé Čáslavské, její sportovní vrstevníci i současní reprezentanti, stejně tak zahraniční hosté ze sportovního prostředí.

„Krátce před olympiádou v Londýně jsme se potkali u oběda. Já se seděl u posledního volného stolu sám. Paní Čáslavská přišla přišla a zeptala se: Můžu si přisednout?“ pousmál se při této vzpomínce pětibojař David Svoboda, olympijský vítěz z Londýna.

„A pak jsem si povídali, ptala se mě na mé ambice a já jsem byl tehdy opatrný. Ona ale vycítila, že mám šanci poprat se o dobrý výsledek a napsala mi básničku: S olympijskou kuráží, David všechny poráží...“

Zlato tehdy předpověděla i bikerovi Jaroslavu Kulhavému. Když přijela Věra Čáslavská v roce 2012 do Londýna, přihnala se jako velká voda k tehdejšímu místopředsedovi Českého olympijského výboru do kanceláře a říkala: „Jirko, safra, cos mi to dal za vstupenky?“

Jiří Kejval odpověděl: „Věrko, ty, které máme.“

„No jo, ale já tady nemám lístky na Jardu Kulhavého.“

„Jo, to jsem ti chtěl říct. Ty nejsou.“

„Tak hele, Jirko, aby bylo naprosto jasno! Já mám za úkol zajistit, aby Jarda vyhrál, a ty máš za úkol zajistit mi vstupenky. Tak se snaž.“

Věra Čáslavská se na závod horských kol dostala. „A stála přesně v místě, kde jsem rozhodl o svém vítězství. Přitom mohla být na deseti jiných místech,“ vyprávěl Jaroslav Kulhavý. „Věřím, že disponovala obrovskou pozitivní energií a při chmurných myšlenkách si vždycky vzpomenu na ni.“

Právě v tom jsou sportovci i její blízcí jednotní. Věra Čáslavská se vydala ze všech sil a pro všechny. „Bojovala za věci, které se týkaly společnosti. Byl bych rád, kdybychom si Věru všichni takto pamatovali,“ řekl Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru.

Na Věru Čáslavskou zavzpomínaly i její gymnastické kolegyně Bohumila Řimnáčová-Řežátková či Marianna (Marika) Némethová-Krajčírová. Také olympijští šampioni Jan Kůrka, Barbora Špotáková a Eva Samková či dvakrát stříbrný skifař Ondřej Synek. „Díky ní jsem začal věřit na talismany. Dala mi sojčí pírko a já věřím, že má magickou moc. Doufám, že ho nikdy neztratím,“ povídal Synek.

Potlesk a hymna ve stoje

Humornou vzpomínku pak přidal také Michael Žantovský, který kdysi působil jako tiskový mluvčí a poradce prezidenta České republiky Václava Havla a právě na Pražském hradě se s Věrou Čáslavskou potkali.

„Nosila mi hřebeny, které mi její prostřednictvím posílali lidé, abych se učesal,“ zavzpomínal. „Pak nás všechny začala trénovat, dokonce jsme museli běhat v zámeckém lesíku. Jeden bývalý kolega říkal vždycky, když ji viděl: To budou zase bradla.“

Věra Čáslavská byla obrovskou motivací a inspirací. Ženou, která vždy pevně stála za svým názorem. Requiem, které si přála, zakončilo poslední rozloučení s gymnastickou legendou.

A lidé ve stoje zazpívali československou hymnu...

Záznam z posledního rozloučení s Věrou Čáslavskou najdete v archivu České televize.