Svět skrz dioptr malorážky i z koňského hřbetu. Bude Davidová budoucností českého biatlonu

Svět skrz dioptr malorážky i z koňského hřbetu. Bude Davidová budoucností českého biatlonu

Rozhovory

Peče a veškerý volný čas tráví u koní. K tomu má doma zlato a stříbro z juniorského mistrovství světa 2018 i olympijskou zkušenost. A jako bonus? Vizáž modelky. Teprve jednadvacetiletá Markéta Davidová má být budoucností českého biatlonu. „Tahle sezona byla úplně perfektní, strašně moc jsem si ji užila. Jsem za ni strašně ráda. Klaplo to,“ usmívá se studentka rehabilitace a asistenční práce se zvířaty na ČZU v Praze.

Na olympiádě jste překvapila 15. místem. Jaká pro vás byla?
Byla to velká zkušenost a byla obrovská. Takhle velkou jsem ji nečekala. Přesto jsem nebyla ani tolik nervózní. Možná kvůli tomu, že na tribunách nebylo tolik lidí jako na svěťáku. Jinak bylo všechno perfektní.

Na Světových pohárech nervózní býváte?
Jak kdy, záleží na situaci. Občas jsem velký nervák a jindy zase vůbec.

K biatlonu díky kamarádkám

Zavzpomínejte na váš první závod v tomto seriálu?
Byla jsem pěkně vykulená, skoro jsem si chtěla říkat o podpisy a fotky. (smích) Pak se s tím člověk ale sžije a čím víc startů má za sebou, tím menší nervozita je.

Máte nějaký vzor?
Ani ne, snažím se vzít si od každého to nejlepší, každého za něco uznávám nebo ho za něco obdivuju. Ale že bych řekla jedno jméno, to asi ne...

Proč jste si vlastně vybrala biatlon?
Popravdě nevím. Vždycky jsem dělala běžky, protože jsem z hor. Možná kvůli kamarádkám, ony začaly dělat biatlon a já jsem šla taky, byly jsme skvělá parta. Tak asi kvůli tomuhle. (smích)

Taky se vám někdy nechce?
Jo. (smích) Většinou takhle ke konci sezony. Sezona je dlouhá a tělo už pak odmítá rychlý pohyb. Člověku se nechce trápit, když ví, že nemá na to, aby někde zrychlil.

Co pomůže?
Třeba si říct, že potom už je konec. Vážně se snažíte jen namotivovat.

A pak už zasloužený relax...
Hrozně ráda jezdím na koních, odpočívám tak. Nebo taky relaxuju u pečení, ale jinak jsem všechen volný čas u koní. Svého nemám, ale mám oblíbeného. Chodím na farmu kousek od domu, kde bydlím.

Foto: ČOV/Pavel Lebeda