Svět kopíruje kajakáře Prskavce: Od některých lidí jsem to nečekal

Svět kopíruje kajakáře Prskavce: Od některých lidí jsem to nečekal

Rozhovory

Zkuste si představit, že by vás konkurenti sledovali v kanceláři při každém kroku. Natáčeli vás. A pečlivě analyzovali každé vaše rozhodnutí. Kajakář Jiří Prskavec se nyní musí s podobným dohledem vyrovnávat. Během soustředění v Austrálii jej konkurenti natáčeli při každém tréninku. „Odehrávalo se to už v minulých letech, ale nikdy v takové míře jako teď,“ říká bronzový olympijský medailista z Ria.

Jak jste vnímal tu pozornost, kterou vám soupeři v Austrálii věnovali?
Částečně jsem byl na jejich pozornost zvyklý z předchozích let, nikdy se to ale neodehrávalo v takové míře jako teď. Dřív stálo na břehu jen pár trenérů, letos jich bylo o hodně víc. Byli mezi nimi i lidé, od kterých bych to nečekal, což mě trochu mrzelo.

Na druhou stranu se to ale dá vnímat jako ocenění – konkurence se vždycky snaží kopírovat toho nejlepšího.
Vypovídá to trochu o tom, že teď jezdím dobře. Používám jinou techniku než ostatní, a tak je zajímá, jaké mám jednotlivé průjezdy. Naštěstí ale nemáme s ostatními týmy tolik společných tréninků, a tak se to teď zase trochu uklidní.

Nesnažil jste se před nimi v tréninku některé věci skrýt?
Za každých okolností jsem se snažil jezdit dobře. Stojím si totiž za tím, že se brána nedá přesně okopírovat. Stačí ji posunout o dvacet centimetrů, nebo jinak změnit podmínky, a změní se tím i průjezd.

V Austrálii jste vyhrál prestižní závod Australian Open, kde se potkala téměř celá světová špička. Co vám to ukázalo do nové sezony?
Tenhle závod je vždycky taková první zkouška, jestli je člověk dobře připravený na sezonu. Vítězství mi dodá trochu sebevědomí. Utvrdilo mě v tom, že jsem na tom dobře i po olympijské pauze, která byla nezvykle dlouhá. Většinou si totiž dávám po sezoně odpočinek jeden měsíc, tentokrát jsem měl dva. Proto jsem se bál, jestli mi nedojdou síly, ale nic takového se nestalo.

Stihl jste z Austrálie poznat i něco jiného než vodácký kanál?
Samozřejmě to bylo hlavně o tréninku. Letos jsem tam navíc byl už po osmé, a tak není moc novinek, které bych mohl objevovat. Podařilo se mi ale domluvit s kamarádem, že nás vyveze na člunu v Sydney. Bylo zajímavé projet se kolem Opery a vidět město z vody. Hrozně jsem si to užil.

V Praze jste byl jen pár dnů a zase jste odletěl – do francouzského Pau, kde se bude na podzim konat mistrovství světa. Jak tam probíhá trénink? Sedí vám kanál?
Kanál se mi moc líbí, i když to není úplně moje voda. Největší úspěchy mám na kanálových tratích, kde jsou pevné vracáky a voda se moc nemění. Tady se ale překážky i voda mění. Mám trochu problémy s tím, že jak volím nejkratší trasu, nestíhám na změny tak dobře reagovat a sbírám doteky.

Co se s tím dá dělat?
Věřím, že jakmile tu natrénuju dost hodin a s tou vodou se ztotožním, můžu tu zajet dobře. Navíc je to tu rychlé a strašně mě to baví. Mají tady pás, který nás vyveze z cíle do horního jezera na start, a tak nemusíme nikam chodit. Za hodinu uděláme i dvanáct jízd. Je to takový tobogán, rychlovka. Hlavně horní část je superrychlá.

Máte za sebou soustředění v Emirátech, šest týdnů v Austrálii, teď Francie a pak vás čeká ještě soustředění ve Slovinsku, kde se bude konat mistrovství Evropy. Neříkáte si, že už tréninku bylo dost a sezona by mohla konečně začít?
Díky Australian Open je to docela v pohodě. Ale jinak by to bylo strašně dlouhé. Soustředění mi nevadí - jak se mění tratě, tak mě to baví, protože člověk se pořád učí něco nového. Ale je pravda, že už to bolí a těším se na další závody.

Foto: Archiv Jiřího Prskavce / GOHD.cz