Střelec Kostelecký vybojoval první zlato i místo pro olympijské hry

Evropské hry 2019
Evropské hry 2019
3 Minuty čtení
3 Minuty čtení

​Vyhrál olympijské hry, evropský šampionát, má medaili i z toho světového. Teď se střelec David Kostelecký stal prvním českým vítězem Evropských her, když v napínavé soutěži vybojoval zlato v trapu. Jeho parťák Jiří Lipták, který v nelehkých podmínkách na střelnici v Minsku vyhrál kvalifikaci, skončil ve finále čtvrtý. Oba se pak radovali z místa pro olympijské hry, které vítězství Kosteleckého přineslo české střelbě.

„Je to super a jsem rád, že mám ve sbírce medaili, která mi chyběla. Ze všech ostatních akcí už ji mám. A možná to byla s ohledem na můj věk jedna z posledních šancí, jak ji získat,“ řekl čtyřiačtyřicetiletý Kostelecký.

Na Evropské hry neodjížděl v nejlepším rozpoložení. „Poslední dva roky jsem nestřílel moc dobře, ale pracoval jsem a věřil jsem, že to přijde. Ale nemyslel jsem si, že tady, protože zdejší střelnice mi moc nesedí a myslím si, že je trochu zázrak, že se to povedlo,“ uvažoval Kostelecký.

Tokio jako bonus

Navíc pro Českou republiku vybojoval místo v trapu pro olympijské hry v Tokiu. „To je skvělý bonus. Potřebujeme pro náš střelecký sport, abychom tam měli co největší účast, protože kritéria jsou stále těžší a těžší. Když se to při naší základně povede, je to vždy malý zázrak. Musím poděkovat také olympijskému výboru a střeleckému svazu, že přes všechny problémy udělali maximum, abychom tady mohli mít munici, na kterou jsme zvyklí. Terče byly tvrdé a prodávali zde jen jeden druh nábojů, se kterými bychom nebyli konkurenceschopní,“ řekl olympijský vítěz z Pekingu 2008.

Jak on, tak Jiří Lipták si výborně vedli už v kvalifikaci. A to přesto, že na střelnici nebyli nadšení ze systému vypouštění terčů, který nefunguje nikde jinde na světě. „Výsledky tady byly horší než jinde. Možná je ovlivnila elektronika, mikrofony, vypouštění. Bylo tam mírné zpoždění. Ale měli jsme dva dny tréninku, dalo se na to zvyknout,“ popisoval Jiří Lipták.

V kvalifikaci udělal pouze dvě chyby ze 125 ran. Kostelecký chyboval šestkrát, přesto mu to po rozstřelu stačilo na třetí místo. Ve finále oba zastříleli prvních deset ran čistě. Zatímco Kostelecký sestřelil prvních 25 terčů bez zaváhání, Lipták začal chybovat u terčů letících doleva. „Jak se přesunulo sluníčko, stín byl z druhé strany. Nevěděl jsem, jak střílet, jestli rychleji, nebo pomaleji, to mě stálo lepší umístění,“ řekl Lipták.

Skončil čtvrtý, přesunul se na lavičku k týmu a fandil Kosteleckému. „Ze mě to spadlo, to člověk nevrátí, musí se smířit se čtvrtým místem. Pro spoustu sportovců je nepopulární, ale kdo dokáže být čtvrtý na závodě takové úrovně, tak je na tom dobře. S Davidem bydlíme vzdušnou čarou dva kilometry od sebe, máme společnou přípravu, podporujeme se. Žádná rivalita mezi námi není, což je velké plus. Jsem rád, že se to Davidovi povedlo, lépe se to ani povést nemohlo,“ nechal se slyšet Lipták, bronzový medailista z mistrovství světa 2010 a 2017 a vítěz dvou závodů Světového poháru.

Neuznaná rána

Kostelecký si vybudoval náskok. V jednom okamžiku mu však rozhodčí neuznali ránu, která podle střelce byla zásahem. „V pravidlech je, že když vám terč zapráší, tak je to zásah. A jednoznačně zaprášil. Já nejsem zvyklý se hádat. Byla to křivda, říkali mi, že Italovi takhle taky jeden ubrali. To se ale nemůže stát, jsou to profesionálové a ovlivní vám celý život. Ten terč mohl rozhodnout, že budu druhý a nemusel jsem získat kvótu na olympijské hry,“ řekl Kostelecký.

Do rozhodčího se pustil ostřeji. „Jsem impulzivní typ. Když vím, že je to křivda, tak jsem toho byl plný a věděl jsem, že mi pomůže, když mu vynadám. Dostal jsem to ze sebe a asi to bylo dobře. Kdybych držel poker face, tak by mě to děsně štvalo.“

Posledních deset ran v souboji o zlato střílel s Italem Valeriem Grazinim. A diváky napínal. Nicméně náskok udržel. „Ať člověk chce, nebo nechce, tak za třicet let střílení je hlava jako počítač. Věděl jsem přesně, jak to je. Hlídal jsem si toho, který je za mnou. Neřešil jsem medaile, ale kvóta plac pro olympijské hry.“

Foto: ČOV/Václav Pancer

líbil se ti článek?