Po těžkém pádu hrozilo, že už nebude chodit. Český skejťák se vrátil a září

Už je to osm let, co ho při skejtování smetl z prkna nepozorný cyklista. Martin Pek, jeden z nejlepších českých jezdců, mohl mít se sportem útrum. Ale nevzdal se. Před pár dny byl druhý ve Světovém poháru v Montrealu a vyhlíží účast na olympiádě, kde se skateboarding premiérově představí v roce 2020.

Doktora prý tenkrát posadil na zadek. „Měl jsem v noze kus železa, bolelo to jako blázen. I tak jsem mu řekl, že chci zase jezdit. Koukal na mě hodně divně,“ líčí Pek.

Poctivě chodil na rehabilitace, plavání, masáže a po operaci klidně stokrát za den poraněnou nohu v posteli zvedal, jen aby roztrhané stehno rozhýbal. Po pár měsících už začal jezdit, ale s železem v noze šel přes bolest.

„Hrozně to bolelo, bylo to o vůli. Naplno jsem skejtoval až asi po roce a něco, kdy už jsem se cítil jakž takž použitelně.“

Dnes je mu 28 let a spolu s dalším Čechem Maximem Habancem patří mezi největší tuzemské naděje nejen pro olympiádu.

„Naučil jsem se hodně riskovat, jinak nejde uspět. Skateboarding je už na takové úrovni, že pokud nejezdíte triky na hraně rizika, tak se v podstatě nemáte šanci třeba na svěťáku dostat do finále,“ říká Pek.

Dříve se věnoval i basketu, ale pak u něj zvítězilo prkno. Na zimu už byl za lepšími tréninkovými podmínkami třeba v Kalifornii nebo Bulharsku, přes léto jezdí tam a zpátky po Evropě.

„Mám to rád, bavím se tím. Není to jen o závodech, musíte dělat i nějaké promo sponzorům. A vypadá přeci jen mnohem lépe, když natočíte super videa a pořídíte fotky u nejznámějších spotů třeba v Číně.“

Od května je víceméně v jednom kole, doma se kolikrát otočí třeba na dvě hodiny a zase maže pryč. Třeba i do Moskvy nebo Barcelony, která je jakousi mekkou evropských skejťáků.

Do toho trénuje, kde se dá. Klidně sám. „Zvyknul jsem si na to. Je samozřejmě fajn, když to někdo hecuje s váma. Ale já si nasadím sluchátka a dokážu si to užít i sám, nemám s tím problém.“

Takže jaký je vlastně skejťácký život? „Občas náročný, závody jsou všude po světě. Na druhou stranu se hodně otrkáte. Nejsme jen floutci, co se poflakují někde v parku. Musíme umět řeč, vyjednávat se sponzory a třeba si umět i koupit letenku. To všechno k tomu patří.“

Tvrdá konkurence ze zámoří

Skejťáckou velmocí jsou Američané, za nimi pár borců (i borkyň) z Austrálie či Kanady. Mezi tvrdou konkurencí se ovšem neztrácí ani Evropané včetně Čechů – Pek kromě čerstvého stříbra ze Světového poháru už vyhrál i domácí závody v Berouně a medaile sbíral i na prestižním Mystic Cupu na pražské Štvanici.

A co olympiáda? „Ty bláho, medaile je dost velký lákadlo. Uvidíme. Zatím vlastně ani neznáme parametry pro kvalifikaci. Ale těším se, je to výzva jak hrom.“

Sledujte Martina Peka na Instagramu!

Mrkněte na video z letošního Mystic Sk8 Cupu!