Spokojená bikerka Nash: Když vydržím dalších 20 let, bude to na medaili

Před dvaceti lety stála v Atlantě u zrodu horských kol jako olympijské disciplíny, v Riu si nyní dojela pro svůj nejlepší olympijský výsledek. Kateřina Nash v sobotním závodě cross-country dojela na páté příčce a na cílové rovince radostí vystřihla rozpustilé gesto.

Nash krátce po závodě sršela pozitivními emocemi, výsledek ji velmi potěšil. Zároveň také uznala, že ke stupňům vítězů byla cesta příliš obtížná. „Medaile dnes nebyla daleko, ale nebyla na dosah. Kdyby to šlo, tak bych samozřejmě ještě kousek přidala,“ povídá. „Byl to jeden z mých nejlepších závodů v kariéře a i jeden z nejlepších výsledků na velkých akcích. Páté místo je krásné, jsem na sebe hrdá.“

Radost z ní tryskala už na cílové rovince, kde na oslavu zvedla nohy daleko z pedálů. „Chtěla jsem si to trošku vychutnat. Věděla jsem, že za mnou nikdo není, nemusím o nic spurtovat. Bylo mi jedno, jaký bude čas, chtěla jsem si ten povedený závod na olympiádě o trochu déle užít,“ vysvětluje. „Nemohla jsem jet se vztyčenýma rukama, když jsem nevyhrála. Tak jsem si zvedla nohy.“

Trať pro horská kola připravili organizátoři v kopcovitém terénu v oblasti Deodoro na dohled od chudinských favel. Originální prostředí hodnotila česká závodnice pozitivně. „Trať byla zajímavá a prostředí jiné, než kde běžně jezdíme. Vypadá to ale hezky a je dobře, že to uspořádali v místním prostředí.“

Páté olympijské hry

Kateřina Nash v Riu absolvuje už své páté olympijské hry. V Naganu a Salt Lake City reprezentovala v běhu na lyžích, v Atlantě a Londýně soutěžila na horských kolech. Stála tak u premiéry tohoto sportu na olympijských hrách v roce 1996. Co se za 20 let v horských kolem změnilo a zlepšilo? „Vylepšila jsem se já. Možná, když ještě dalších dvacet let vydržím, tak to bude na medaili,“ říká s úsměvem a dodává: „Kdyby mi někdo v Atlantě řekl, že na olympiádě budu závodit i za 20 let, myslela bych si, že se zbláznil.“

Nabízí se tak pochopitelná otázka, zda česká veteránka pomýšlí na Tokio 2020. „Nic určitě slibovat nebudu. V Londýně to byla moje poslední olympiáda, před rokem jsem si to pořád myslela a najednou to dopadlo tak, že jsem tady. A jsem hrozně ráda. Musím poděkovat managementu a Viktoru Nashovi, který mi prakticky nedal na výběr. Prostě mi řekl, že letos jedu na olympiádu. Jsem ráda, že jsem jednou někoho trochu poslechla.“