Smířený, ale smutný. Kariéru jsem chtěl ukončit výhrou, hlesl badmintonista Koukal

Po druhém setu si v euforii zařval a kývl na tribunu, kde seděl jeho kouč a otec v jedné osobě. Byl to poslední vyhraný set Petra Koukala v kariéře. S Japoncem Sasakim prohrál na olympijském turnaji v Riu 1:2 a oznámil: „Končím, definitivně.“

Nejsou to plané řeči ani výkřik ze vzteku. O konci kariéry mluvil Koukal už dlouho dopředu. Přesto ho závěr dojal: „Emoce tam byly, ne že ne. Chtěl jsem skončit výhrou.“

Jeho nominace do Ria byla potvrzena až dodatečně, dávno po oficiálním nominačním plénu. Koukal žil do té doby v nejistotě a zakazoval si na hry myslet. Co kdyby to nedopadlo? Pak říkal: „Jedu si tam užít a pokus se něco uhrát.“

Byl už na megalomanské olympiádě v Pekingu 2008, kolébce badmintonu, kde coby nováček všechno obdivoval a vzpomíná, že se starší a zkušenější olympioniky bál pozdravit.

V Londýně o čtyři roky později byl zvolený vlajkonošem, který přivedl český tým na olympijský stadion. „To je můj highlight. Vzpomínka na celý život.“

A jaké bylo Rio? „Chybí mi vítězství, které jsem nedokázal uhrát. Byl jsem hodně unavený, myšlenky jsem měl jinde. Škoda, není to pro mě úplně pozitivní konec.“

Konečně odpočinek

O své již bývalé kariéře mluví smířeně, žádné slzy nebo nostalgické vzpomínání. Těší se, až po příletu domů vypne. Bude jezdit na lyže, bavit se s kamarády, občas zajde na pivo či dobrou večeři. „Konečně nebudu muset koukat na hodinky a říkat si, že musí být ráno na tréninku. Víc se uvolním, což pro mě za posledních patnáct dvacet let bylo v podstatě nemožné.“

Ještě před odletem ale musí dokončit autobiografii, kterou připravuje. Měla by vyjít do dvou měsíců a bude, jak sám přiznává, otevřená a upřímná. „Je psaná ich formou a jiná v tom, že v ní na sebe napráskám dost věcí. Přijde mi, že sportovci jsou ve svých autobiografiích vždy idealizování. Já jsem se v ní v určitých věcech nebál sám sebe zkritizovat.“

Dál se bude věnovat svým nadačním aktivitám, založil nadační fond STK pro chlapy, který upozorňuje na prevenci rakoviny varlat. Sám si nemocí před šesti lety prošel.

„Do budoucna ale musím zajistit rodinu a někde vydělávat peníze. Mám několik cest, tou nejreálnější je asi větší spolupráce s Českým olympijským výborem, pokud by se pro mě našlo místo.“