Ségro, jsi nejlepší! Jak Sáblíkové bratr prožíval stříbrný olympijský závod

Srdce mu bušilo a čas se snažil zpomalovat očima. „Ale nakonec to dopadlo, je to úžasný, pomalu nemám slov,“ říkal Milan Sáblík, mladší bratr slavné rychlobruslařky, která v Pchjongčchangu na trati pět kilometrů vybojovala stříbro. S rodinou a kamarády fandili na dálku z kavárny v rodném Žďáru nad Sázavou.

Prý to tam vypadalo jako ve fotbalovém kotli. Rámus, vlajky, řehtačky… „Všichni řvali, fandilo se úplně na maximum, sešlo se nás snad čtyřicet, bylo to docela velký. Martina si takovou podporu na dálku zasloužila,“ líčil ještě v euforii její bratr.

Sám se také věnoval rychlobruslení, působil i ve stejné tréninkové skupině kouče Petra Nováka a zúčastnil se několika mistrovství Evropy i Světových poháru.

Kariéru ukončil v roce 2013, klan Sáblíkových od té doby reprezentuje už jen jeho sestra. Ta teď získala už šestou olympijskou medaili – ze třech Her po sobě neodjela s prázdnou.

„Volali jsme si po závodě a říkala mi, že je hrozně šťastná. Bála se, že to neklapne a že jí medaile uteče. Z toho by byla dlouho špatná. Naštěstí jela famózně, mám velkou radost i za ni,“ usmíval se Milan.

Její velké závody nesmírně prožívá, bývá celý den nervózní. „Když dneska odstartovala, měl jsem puls snad 160.“

Ale sedí v klidu, emoce dusí v sobě. Euforii propukne až po závodě. „Nejsem ten typ, co by křičel a řval. Prožívám to uvnitř a jen si představuju, co se honí hlavou jí. Byla v těžké pozici, ale zvládla to. Smekám!“

Sáblík navštívil o víkendu Olympijský festival v Brně a sledoval, jak Martina dojela na trojce těsně čtvrtá. „Je houževnatá. Věřím, že to na pětce klapne,“ říkal na pódiu. Trefil se.

A co se bude dít ve Žďáru nad Sázavou, až se jeho hrdinka z olympiády vrátí? „Vůbec nevím, zatím jsme s rodinou neměli čas nic naplánovat. Určitě ale proběhnou zasloužené oslavy a pak si nechá Martina pár dnů na odpočinek. Zaslouží si to.“