Ségra mě oblíkala do sukýnek a já pak dostal od táty vynadáno, směje se kajakář Dostál

Dětství po boku svých sester Anny a Magdaleny ho ovlivnilo na celý život. „Bylo to strašný,“ směje se kajakář Josef Dostál, který na olympijských hrách v Riu de Janeiro vybojoval stříbro a bronz. „Kvůli ženskému prostředí jsem byl ale oproštěn od takových událostí, kdy se se mí spolužáci bavili o tom, kdo si umí líp říhnout nebo prdnout. Nikdy mě to nebavilo.“

Pepo, čím vás ještě sestry potrápily?
Josef: Starší Anička mě navíc oblíkala do sukýnek. Vždycky jsem pak dostal od táty vynadáno, že chodím v sukni.
Anna: Ne ne. (smích)

Vy jste se nechal?
J: Jo, byly mi asi tři roky.
A: Ne ne, jen Majdu jsem vozila v kočárku. Neoblíkala jsem ho do sukýnek.

V čem byl brácha nejprotivnější?
A: On neumí být protivnej, jenom, když má velkej hlad.

Jak se to projevuje?
M: Moc nemluví a nedělá tolik blbostí jako normálně.

Má často velkej hlad, když měří přes dva metry?
M: Dokáže sníst všechno a všeho hodně.
J: Když mi bylo deset, snědl jsem ve školní jídelně dvacet knedlíků ke svíčkové. My jsme měli dobrou školní jídelnu. (smích)

Holky, vodil si Pepa domů kamarády, o které byste stály?
A: Oni byli mladší.
M: Já jsem ale podezírala některé kamarádky, jestli jdou k nám domů za mnou, nebo jestli náhodou brácha nebude doma.

Na dovolenou byste spolu jeli?
M: Není šance najít společný termín, ale věřím, že bychom to zvládli. (smích) My spolu trávíme čas strašně rádi.

Foto: Petr Tesař