Sakra, proč teď mluvím holandsky? Rychlobruslařka Erbanová střídá tři jazyky

U rodičů mluví pochopitelně česky, ve svém druhém domově v nizozemském Heerenveenu se už slušně domluví holandsky a do toho používá i angličtinu. „A pak v tom mám guláš. Třeba minule jsem v Praze na letišti viděla kamarádku a něco na ní zakřičela anglicky místo česky,“ směje se Karolína Erbanová, bronzová z olympiády v Pchjongčchangu.

Má za sebou nejlepší sezonu kariéry. Po olympijské parádě se dočkala ještě stříbrné tečky ve finále Světového poháru v Minsku, kde skončila druhá v celkovém hodnocení na své nejsilnější distanci 500 metrů.

Pár hodin poté do telefonu cestou z amsterdamského letiště do Heerenveenu říká: „Těším se na to, že padnu na pohovku. Letos to bylo šíleně namáhavý. Ale jsem fakt šťastná, dopadlo to suprově.“

Od ledu teď bude mít chvíli klid, ale čekají ji jiné starosti. Na vlastní pěst si bude v Nizozemsku shánět sponzory i nový tým, ten předchozí se rozpadl. Po olympijském cyklu běžná praxe.

„Manažera nepotřebuju, řeším si tyhle věci sama. Je to něco nového, rozšířím si obzory. Není to nic, co by mě vyloženě štvalo. Už jsem to zažila dvakrát.“

Pro Erbanovou to jsou svým způsobem příjemné povinnosti. Ráda jedná sama za sebe i mimo rychlobruslařský ovál. Našla se jako „holka samotářka“, která co si nezajistí, to nemá.

Kde je doma?

„Vážně se ráda tímhle způsobem učím, i když vím, že spousta ostatních sportovců to tak nemá. Já jsem si na tenhle režim zvykla a vyhovuje mi. Celkově mě baví se někam posouvat, proto jsem se naučila i holandsky.“

A pak? Možná dovolená. Ideálně do tepla. „Většinou to dopadne tak, že se rozhodnu za pár hodin, že příští týden někam odletím. Dopředu neplánuju.“

Zavítá i domů do Čech, kam se letos kvůli přípravě na olympiádu nedostala ani na Vánoce. I když domů… „Říkám domů k rodičům, doma jsem totiž i v Nizozemsku.“

Ve Strážném u Vrchlabí maminka na přivítanou napeče a navaří, ale Karolínu taky hned zapojí do rodinných povinností. Žádné leháro.

„Mamka hned začne: Prosím tě, vyzvedni ségru ze školy, nejede jí autobus. A potom skoč do krámu pro pečivo, došly nám rohlíky.“