Půlkařka Hálová v pětatřiceti poprvé na evropském šampionátu aneb Když manžel zavelí

Nikdy neříkej nikdy – otřepané, ale platí to stále. Kateřina Hálová má za sebou premiéru na velké atletické akci. Na tom by nebylo nic až tak divného, jenže česká půlkařka se narodila už před 35 lety. Na halovém evropském šampionátu v Bělehradě sice její výkon v rozběhu na 800 metrů na postup nestačil, samotná účast je však pro ni malým vítězstvím. „Bylo to výborné, já si to moc užila. Atmosféra byla příjemná a já jsem do toho dala všechno,“ povídala. „Bohužel to nevyšlo takticky.“

Maminka sedmiletého syna je učitelkou na zlínské základce. Stíhá práci, tréninky a péči o rodinu. „Je to náročné, chce to spoustu odříkání a stanovit si ty svoje priority,“ uvažuje. „Mám rodinu, práci, běhání a na všechno ostatní už nevychází čas. Syna někdy trochu zanedbávám, ale fandí mi, podporuje mě. Snad mi to nikdy nevyčte.“

Fandí jí i kolegové učitelé a děti ve škole. „Všichni mi to moc přáli. Dostala jsem spoustu zpráv a povzbuzení, že to je vrchol, ať jsem v klidu.“

Kolegyně, která v době závodu suplovala její třídu, dokonce zapnula dětem televizi. „Jestli dělaly děti rambajz, nevím,“ směje se Hálová. „Ale třeba byly hodné.“

Učitelka českého a anglického jazyka na 2. stupni začínala s atletikou až v 25 letech, do devatenácti plavala a pak si dala studijní volno. „Moc let v atletice za sebou nemám,“ přitakává. „Tehdy jsem ale poznala svého současného manžela, který je trenérem atletiky. A mě nebavilo na něj pořád čekat na stadionu, tak jsem se k nim přidala.“

Končit zatím nehodlá, a ani „nesmí“. Manžel a trenér totiž rozhodl. „Prvně jsem tvrdila, že teď mám vrchol za sebou, že bych toho mohla nechat. A manžel mi řekl: Tak na to zapomeň. Pořád ještě máš nějaké rezervy.“

Že by její další štací bylo mistrovství světa pod otevřeným nebem v Londýně? „To je ještě daleko,“ myslí si. „A taky hodně troufalé.“

Foto: ČAS/Aleš Gräf