​Potíže střelců při přepravě zbraní: Kosteleckého v Hongkogku i zatkli

Přemýšleli jste někdy, jak do zahraničí letecky cestují zbraně sportovních střelců? „Podléhají přísné kontrole, často jsme za podezřelé,“ vysvětluje David Kostelecký. 41letý veterán se představí už na páté olympiádě – přesně za tolik dnů také vypukne sportovní svátek v Riu.

Zbrojní pas je samozřejmostí, stejně jako všechny doklady dle platných vyhlášek. Sportovní střelec ale musí na letištích počítat i s přísnějšími policejními kontrolamy či dokonce výslechem.

Kostelecký, zlatý medailista z Londýna, už se svým náčiním procestoval takřka celý svět. Historek o zbraních ze sebe začně chrlit hned několik. „Stává se, že nám jí na letišti nechtějí vydat. Kolegovi třeba minule vůbec nepřiletěla na Kypr, musel pro ní do Rumunska.“

Střelci přinesou svůj náklad do oddělení nadměrných zavazadel, kde jdou zbraně do rukou policie. Ti je prohledají, ověří si výrobní čísla i zbrojní pasy a zásilce dají zelenou. Tedy v lepším případě...

„V Honkongu jsme zapomněli vyplnit jeden z papíru, takže nás vyslýchali a pak dokonce zatkli! Než se to vyřešilo, tak nám uletěl let do Austrálie a museli jsme složitě hledat alternativu,“ vzpomíná Kostelecký.

Bez zbraně nezávodím

Střelec kvůli tomu musí občas nastoupit do závodu s cizí zbraní. Kostelecký však v takových případech raději souboj vzdá úplně. „Pažby se vyrábí na míru, takže s jinou zbraní se to nedá. Je to něco jako kdyby dali fotbalistům na zápas kopačky někoho jiného.“

Velkou roli hrají i podmínky na střelnici. Kostelecký několik týdnů před olympiádou v Riu byl a postěžoval si: „V zemích, kde pořádají jednou za čas takhle velkou akci, jsou problémy vždycky. Byla špatně usazená střílecí zařízení a problémy s elektronikou.“

V Londýně před čtyřmi lety si splnil sen zlatem, před Riem o medaili nemluví. „Už mám život jinak zařízený. Mám dvě děti, trochu se mi změnily priority. Ale natěšený určitě budu, hlavně až uvidím svoje soupeře.“