POD KŮŽI s koučem Lacinou: Krpálkův strašlivý trans a po něm mlejnice

POD KŮŽI s koučem Lacinou: Krpálkův strašlivý trans a po něm mlejnice

Rozhovory

Na olympijských hrách v Riu 2016 i loni na světovém šampionátu v Japonsku vstával v den „D“ s příjemnou intuicí. Na snídani pak Lukáši Krpálkovi řekl: „Dneska bys to mohl vyhrát!“ A povedlo se. Český judista se stal olympijským šampionem i mistrem světa. „Ten pocit jsem prostě měl,“ říká jeho kouč Petr Lacina.

Dokážete už ráno poznat, že je Lukáš v tom správném rozpoložení?
Ano, rozhodně. Podle obličeje to poznám vždycky na většině závodníků. Jsem s nimi prakticky denně. Zrovna na Lukášovi je to vidět hodně.

Umí se dostat do stavu flow?
Do té zóny ho většinou dostávají buď soupeři nebo rozhodčí. Třeba když se nepere tak, jak má, a rozhodčí ho potrestá, nebo ho soupeř hodí, dostane se do transu. No, v jeho případě je to slabé slovo – dostane se do strašlivého transu. (smích) Pak teprve začne ta pravá mlejnice a dává tam toho ukrutnýho Krpálka.

Jak zvládá tlak okolí?
On si ho na sebe umí vytvářet i sám a měl to tak, i když byl mladší. Snažím se ho rozptýlit ve smyslu: jsou to ti stejní soupeři, ta samá žíněnka, stejní rozhodčí, pořád to stejné judo. Je jedno, kde se závodník momentálně nachází.

Diskutuje s vámi někdy o tréninku. Třeba z pozice olympijského šampiona?
Ani ne. V téhle fázi už je to přece jen starý ostřílený borec. Já to řídím, ale samozřejmě trénuje i podle svého pocitu. Tohle není o Lacinovi, to je o Krpálkovi. Já jsem tam od toho, abych mu pomáhal. Největší penzum přichází, když se mu nedaří, abych ho vrátil zpátky na jeho cestu.

Myšlení šampiona

Upozadit své ego vám tedy nedělá problémy?
Myslím, že tohle je klíčové. Mnohdy na to ale narážím u nižších úrovní trenérů v tom systémovém pojetí výchovy talentů.

Máte dost judistického potěru?
Děti se nám hlásí. Měli jsme základnu o počtu 10 tisíc judistů, nyní máme 26 tisíc. Já jsem to nazval Krpálkovou vlnou a nabádám teď všechny k péči o ni, abychom z toho vytěžili co nejvíc.

A máte k tomu i dostatek trenérů?
Samozřejmě nemáme. Špička pyramidy je stále ostrá tak, jak byla, ale základna se dramaticky rozšířila. Nicméně zrovna na tom pracujeme. Snažíme se vzdělávat trenéry a podobně. Máme šanci položit základy pro to, aby mohly vyrůst další generace.

Co se musí sejít, aby mohl vyrůst další Krpálek?
Byli bychom rádi, kdyby takový vyrostl, ale bude to hodně těžké. Úplně klidně bych to přirovnal k takovému syndromu „Jarda Jágr“. Lukáš dokázal to, k čemu se nikdo jiný ani nepřiblížil a neustále zdolává další mety. Já jsem si myslel, že tohle snad ani nejde. Sejít se prostě musí úplně všechno: talent, práce, vytrvalost.

Musí mít i myšlení vítěze?
Rozhodně! Lukáš má totální myšlení šampiona. Pro mě je to takový zlatý muž. My se pereme buď o třetí místo nebo je ve finále. A on má obrovskou úspěšnost toho bronzu a zlata. Jde to tam dát a nic jiného ho nezajímá.