Po těžké nehodě málem přišel o život. Teď sbírá triumfy a říká: Jsem nezmar, nevzdávám se

Byl duben roku 2011. Dráhový cyklista Tomáš Bábek, jenž tři roky předtím reprezentoval Českou republiku na olympiádě v Pekingu, ležel s ošklivým zraněním v nemocnici a doktoři mu dávali padesátiprocentní šanci na přežití. Dnes Bábek jako zázrakem znovu závodí. A má životní formu!

Na konci října vyhrál na mistrovství Evropy v Paříži disciplínu keirin, k tomu bral bronz na kilometru s pevným startem. Dva týdny nato triumfoval v závodě Světového poháru, kde zaznamenal první české vítězství od ledna 2012.

„Časoval jsem formu na olympiádu do Ria, ale naše sestava byla omezená a trenér dal přednost Pavlu Kelemenovi. Tím pádem jsem se rozhodl odtrénované hodiny prodat později, medaile jsou velkou odměnou,“ usmívá se Bábek.

Řídí se heslem, že nemá smysl hrabat se v minulosti. Ale je těžké na ní nemyslet, když si sám coby perfekcionista prohlíží na vlastním těle jizvy.

Tenkrát v roce 2011 ho v Brně srazilo auto. Měl proraženou plíci, otevřenou zlomeninu stehenní kosti, trojitou zlomeninu dolní čelisti a zlomeninu páté zánártní kůstky.

Byl tři dny v kómatu a doktoři mu říkali, že kdyby neměl tak trénované tělo, nepřežije. Když jim Bábek sdělil, že by se ještě někdy rád projel na velodromu, ťukali si na čelo. Ať je prý rád, že je mezi živými.

„Jenže já jsem si vůbec nedokázal představit, že bych se nevrátil. Jsem nezmar, v životě se o všechno rvu,“ vypráví 29letý cyklista.

Po třech měsících už seděl znovu na kole, do roka začal závodit. Ale překonával těžké období, po fyzické i psychické stránce tréninky protrpěl.

„Dva tři roky jsem se trápil. Tak z poloviny mě odepsali i trenéři, což chápu, protože chtějí perspektivní jezdce. Vůbec jsem se nemohl dostat do formy, nešlo to. Byly to tenkrát krušné časy, měl jsem ohromnou vůli.“

Zoufal si, že už jeho tělo nevypadá tak jako dřív. Měl jizvy po operacích, na jedné noze mu dodnes chybí kus svalu. Na tohle Bábek nebyl zvyklý, tížilo ho to.

„V tu chvíli naštěstí nebyl nikdo, kdo by mě od návratu odrazoval. Kamarádi mě podporovali, to samé rodina. Věřil jsem i sám sobě,“ líčí.

Zlaté slzy štěstí

Když v Paříži na evropském šampionátu bral zlato, tak si pobrečel štěstím. „Obrovská satisfakce, o tomhle momentu jsem vždycky snil,“ říká. Chodily mu i zprávy od neznámých lidí, kteří před ním na dálku smekli. „Občas mi lidi napíšou upřímně a od srdce, to potěší.“

Na následný „Svěťák“ do Skotska odletěl s chřipkou a nevěděl, jestli se nakonec vůbec na start postaví. Ještě ráno mu nebylo úplně podle představ, odpoledne však nemoc ustoupila a Bábek opět slavil. „Nečekal jsem to, po Paříži to byl příjemný bonus.“

Svého návratu do sedla nelituje, i kdyby se prý comeback nepodařil, měl by radost, že se o něj alespoň pokusil.

„S rodiči plánujeme, že bychom se skočili podívat do nemocnice pozdravit a poděkovat doktorům. Od té doby, co mě propustili, tak jsem za nimi nebyl. Někteří možná ani nevědí, že jsem se vrátil k závodění. Bylo by pěkné se s nimi vidět a potřást rukou.“

Foto: Český svaz cyklistiky