Plachtění po Česku. Bez moře je to jako jezdit na kole bez řidítek

Plachtění po Česku. Bez moře je to jako jezdit na kole bez řidítek

Články

Provozovat v České republice jachting je asi jako jezdit na kole bez řidítek – je to zkrátka hodně těžké. Přesto se i v zemi bez přístupu k moři najdou v téhle disciplíně olympionici. Veronika Kozelská Fenclová zakončila svoje plachtění v Riu na 12. místě. A to ještě stačila po předešlé olympiádě v Londýně porodit syna Matyáše. „Nebylo to snadné a mám k Veronice velký respekt, že všechno zvládla skloubit,“ říká její manžel a trenér Jakub Kozelský.

Dohromady se dali právě u jachtingu a už dlouho tvoří sehraný tým na všech frontách. Veronika Kozelská Fenclová letos startovala na druhých olympijských hrách a spolu s manželem obětovali přípravě všechno. Hlídání malého synka Matyáše tak musely na chvíli převzít babičky, protože k tréninku je potřeba moře.

„Matyáše jsme naposledy viděli před dvěma měsíci. V Riu jsme strávili přípravou asi 80 dnů, ale konkurence tady byla třeba 250 dnů,“ popisuje Kozelský. Přidat si větší porci zahraničního tréninku není lehké hlavně kvůli financím. „Musíme trénovat na moři, jinak to nejde. Člověk musí být tři čtvrtě roku z domova a tím se to prodražuje.“

Úplavice z vody

Jako vrchol všeho snažení čekala v Riu nádherná hladina obklopená porostlými kopečky a sochou Ježíše. I v dějišti olympijských her se ale nakonec našly nepříjemnosti – hlavně špinavá voda, která může být pro jachtaře nebezpečná. „Jedna z kandidátek na medaili tady dostala úplavici,“ vrací se Kozelský k případu belgické závodnice. „Asi se napila vody, je to smutný. Bohužel dva dny byla úplně na dně,“ říká.

Veronice Kozelské Fenclové se naštěstí něco takového vyhnulo a konečné dvanácté místo jí i manželovi přináší spokojenost. I když tajně pomýšleli na víc. Přeci jen obhajovali devátou příčku z Londýna a na tuhle metu se mohli zase dostat, kdyby Fenclová v posledním dni nevypadla z postupové desítky. „Do patnáctky dobrý, do desítky super a cokoliv nad to by byla paráda. S dvanáctým místem jsme spokojení,“ hodnotí její manžel.

Sponzoři kamarádi

A to i s přihlédnutím ke všem těžkostem, kterými si museli projít. „Nedostatek financí a podmínky, které reálně máme, to všechno je hrozně daleko za naší konkurencí. Je to těžký, ale nechceme se vymlouvat,“ upozorňuje Kozelský. Sám si musel najít také další práci a shánět alespoň drobné sponzory, většinou mezi kamarády a známými.

V malé zemi bez přístupu k moři tak oba společně plachtí dál. I když teď přijde na řadu zasloužený odpočinek. „Určitě alespoň měsíc nechceme jachting vidět,“ usmívá se Kozelský. Poslední roky byly náročné a musí přijít čas na rodinu. Popere se tedy Veronika Kozelská Fenclová s manželem-trenérem o další olympiádu? Zatím nevíme. Každopádně o české olympijské jachtaře není nouze ani mezi pány – letos v Riu startovali Viktor Teplý a Karel Lavický.