Pečovatel na plný úvazek. Helcelet teď musí ve společné domácnosti s Rosolovou nakupovat i vařit

Pečovatel na plný úvazek. Helcelet teď musí ve společné domácnosti s Rosolovou nakupovat i vařit

Články

Pár hodin po příletu z halového mistrovství Evropy si vícebojař Adam Sebastian Helcelet do telefonu postěžoval: „Jsem úplně vyřízenej, teď bych nejradši jen spal.“ Jeho přítelkyně a spolubydlící Denisa Rosolová si ale z Bělehradu přivezla mnohem větší bolístky: hned první den šampionátu při rozběhu čtyřstovky ošklivě upadla a zbytek mistrovství sledovala potlučená jen z tribuny.

Helcelet prý už dlouho nevstřebával takové psychické vyčerpání. O karambolu partnerky se dozvěděl na svém tréninku, informace mu zprostředkovali parťáci z týmu.

„Vůbec jsem si to nedokázal představit. Chodili za mnou lidi a líčili, jak Denča upadla, že kolem ní jsou doktoři a že se nehýbe. Co jsem měl dělat? Okamžitě jsem ztratil veškerou sílu a motivaci se jakkoliv připravit na svůj závod a myslel jenom na ní,“ říká.

Večer už byl s Rosolovou na hotelu, ale moc toho nenaspal. Přesto v obtížných srbských podmínkách vybojoval v sedmiboji bronz, jednu ze sedmi českých medailí.

„Mám ze sebe radost, že jsem to takhle dobře zvládnul. Vůbec to nebyla sranda, mám toho plný kecky. Po závodech jsem vždycky zničenej, ale teď to je extrém. Cítím se hůř než po desetiboji,“ vypráví Helcelet.

Doma se teď na dva týdny promění v pečovatele na plný úvazek. S partnerkou se koneckonců při zdravotních patáliích vždy navzájem „obskakují.“ Když Adam nedávno marodil s achilovkou, starala se Denisa. Teď se role obrátí.

„Musím hlavně dojít na nákup. Ale pořádně ještě nevím, co budu vařit,“ směje se Helcelet. „Denča bude v pohodě, o to strach nemám. Je to ženská, ty se umí kousnout!“

Odměna? Pizza a víno

Vícebojař si odměnou za evropský bronz naordinoval týden klidu. Bude regenerovat, doplňovat síly. A dopřeje si potraviny z jinak „zakázaného“ jídelníčku.

„Objednali jsme si domů pizzu, možná dáme vínko a v týdnu si ještě zajdeme někam na dobré jídlo. Teď nechci nic řešit, nebýt ve stresu. Do normálního režimu zase najedu na soustředění v Africe, kam letíme za čtrnáct dnů.“

Atletiku by teď přitom nejradši měsíc neviděl. Ze sportování ho alespoň částečně vytrhne škola, kde přijde na jiné myšlenky. A dril v Africe? „Bude to trochu jiná příprava než závodní. Navíc v teple a v úplně jiném prostředí. Zvládnu to.“