Pečlivý táta Krpálek přebaluje i krmí. Dokonce se mnou Toník konečně pořádně spal, směje se

Většinu oslav už má za sebou a tak se v klidu může věnovat své ženě a synovi. „Jen ještě budu slavit s rodinou na Vysočině,“ říká judista Lukáš Krpálek, jehož zlatý olympijský příběh dojal české fanoušky. Zlato chtěl Krpálek vybojovat pro svého zesnulého kamaráda, sílu mu dal hlavně bezmála dvouměsíční syn.

Změnil jste se jeho narozením?
Dítě udělá svoje. Člověk najednou zjistí, že rodina je mnohem důležitější než závody. Myslím si, že mi to právě i do závodů hrozně pomohlo. Odjížděl jsem na olympiádu s tím, že když to nevyjde, bude na mě doma čekat rodina. Ulevilo se mi a na výsledku to bylo hodně znát. Byl jsem mnohem uvolněnější, než kdybych Toníka neměl.

Co je ještě jiné?
Když se člověku narodí děcko, dává na sebe mnohem víc pozor. Najednou ví, že tu někoho má, a že se o něj musí postarat – a tohle je taky suprový.

Jaký jste táta? Přebalujete?
Myslím si, že jsem dobrý tatínek. Ještě v Jihlavě jsem se staral o malýho bratránka, umím úplně všechno. Dokonce jsem jednu noc po příletu z Ria strávil s malým v dětském pokoji, aby si manželka odpočinula a pořádně se vyspala.

A jak to dopadlo?
Byla to první noc, co spal pořádně. (smích) Spal sedm hodin v kuse, pak jsem mu dal najíst a dal dalších pět hodin. Byl suprovej, vyspal jsem se i já.

Asi jste takový klidný element...
Je možný, že na něj tak působím.

Půjde i ve vašich judistických šlépějích?
Ze začátku ho určitě chci na judo dát, aby se minimálně naučil koordinaci, padat a podobně. Jestli ho to pak bude bavit, to bude na něm. Nebudu ho do ničeho nutit. Navíc vím, jak obrovská dřina to je. Taky si nejsem jistý, jestli bych chtěl vidět, jak trpí třeba na soustředěních v Japonsku.

Vám ta dřina přece nevadí?
Taky mi vadí. (smích) Vím ale, že to dělám sám pro sebe. Uvidíme, bude záležet na něm.

Co vám judo nejvíc dalo?
Judo je úplně jiný sport než všechny ostatní. Jsme úžasná parta, která si na nic nehraje. Navzájem si pomáháme, judo vychovává k životním hodnotám – úctě ke starším, k lepším, jsou daná pravidla, která dodržujeme. Když přijdeme na zápas, navzájem se musíme uklonit, pak si podat ruce. Ke každému soupeři přistupuju s úctou. Nikdy jsem nebyl takovej, že bych třeba nepozdravil.

Je to takový dobrý vklad do života, že?
Právě a proto si myslím, že je to super pro děcka. Judo je dokáže připravit na život. Vychovává z nich dobré lidi.

Připomeňte si, jak Lukáš Krpálek slavil v Riu zlatou medaili.