Pálí rychlostí 222 kilometrů v hodině! Teď mladý Čech nakoukl i do Davis Cupu

Moc se s tím nemaže. Je mu 17 a tenisový míček po jeho podání stabilně sviští více než 200 kilometrů v hodině. „Jestli jsem ranař? Troufnu si říct, že ano. Teď, na turnajích v Austrálii, jsem měl nejvíc 222,“ směje se Jiří Lehečka – mladík, kterého přirovnávají k Tomáši Berdychovi, a který v sobotu nakoukl i do Davis Cupu. Na kvalifikační utkání proti Nizozemsku ho povolal kapitán Jaroslav Navrátil. Češi do finále nepostoupili, ale on navzdory prohře sehrál s Nizozemcem Haasem víc než důstojnou partii.

„Znamená to pro mě hodně, přece jen dostat se v 17 letech na Davis Cup, to se jen tak nepovede. Jsem za to strašně rád a jsem vděčný,“ říká pokorně. Na nedávném australském tripu ovládl tradiční juniorský turnaj v Traralgonu, který v minulosti vyhrál třeba i Roger Federer. V juniorském Australian Open pak skončil ve čtvrtfinále.

#embedded:https://www.instagram.com/p/BstM5iRgyGP/#

Coby dítě vyzkoušel všechny možné sporty. „Odmalička lyžoval na běžkách i na sjezdovkách, bruslil, plaval, jezdil na kole, běhal,“ vypočítává jeho otec Jiří Lehečka starší. A taky chtěl dělat vše, co jeho starší sestra. Díky ní zakotvil u tenisu. „Postupně mě začal bavit víc než ostatní sporty. Dostal mě svou pestrostí a taky tím, že na kurtu jsem pánem svého osudu,“ doplňuje mladá česká naděje.

Pán svého osudu

Pán svého osudu – jakoby tato slova vyzařovala z každé věty, kterou pronese. U teenagera, který se ve světě velkého sportu teprve rozkoukává, byste možná s jakousi mírou plachosti počítali. Tenhle student gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově však odpovídá na otázky s jistotou v hlase a zároveň s maximální pokorou. Až na chvilku zapochybujete, zda je vůbec na druhé straně „drátu“ sedmnáctiletý kluk. „Vždy jsme ho vedli k samostatnosti a snažili se ho vychovat tak, aby z něj byl slušný člověk,“ vysvětluje jeho otec.

Lehečka začal s tenisem ve čtyřech letech na kurtech u baráku doma v Kněžmostu. Brzy svým talentem udivoval tenisové okolí. „Zlomovým momentem bylo setkání s panem Miloslavem Hajátkem z Jablonce nad Nisou, který mu nabídl výborné podmínky pro jeho další tenisový růst,“ popisuje Lehečka starší. Nyní už trénuje ve vyhlášeném prostějovském centru.

A nepodceňuje ani mentální přípravu. Svou „hlavu“ svěřil do péče Jana Mühlfeita. „Hlava dělá v tenisu strašně moc. Ono se to nezdá, ale když jste na kurtu tři hodiny sám a nikdo vám nemůže pomoct, s nikým nemůžete mluvit, tak je to hrozně mentálně náročné,“ líčí Lehečka. „V hlavě jsou pak ty rozdíly, které dělají největší výsledky.“

Když nejde o život...

Mladý Lehečka stoupá žebříčkem vzhůru, ale rodiče i trenér chtějí, aby zůstal nohama na zemi. „Takhle to je. Myslím si, že jsem si toho docela vědom a snažím se dělat maximum v tréninku i v zápasech. Ostatní věci se snažím vytěsňovat,“ povídá.

„Na prvním místě je, aby byl zdravý. Aby byl v životě šťastný a spokojený. Pokud budou i tenisové úspěchy, bude to bonus navíc,“ je si jistý jeho otec a Lehečka mladší dodává: „Rodiče vždycky říkali: Když nejde o život, jde o hov..! Vím, že přijdou výhry, ale i pády. Nemá cenu se z toho hroutit.“

Foto: Česká sportovní / Pavel Lebeda (sport-pics.cz)