Oštěpařka versus máma. Mít celé srdce na stadionu? Je to těžký, přiznává Špotáková

Světová oštěpařka a máma v jednom? Jde to vůbec dohromady? Může mít vrcholová sportovkyně – máma celé srdce na stadionu? „No, je to hodně těžký,“ přiznává oštěpařka Barbora Špotáková.

Její slova potvrzují i její někdejší rivalky - Němka Christina Obergföllová a Ruska Marija Abakumovová „Kdysi házely přes sedmdesát metrů a dneska nejsou schopné hodit pomalu šedesát, když jsou mámy. Z tohodle hlediska jsem na tom ještě nejlíp,“ směje se Špotáková, dvojnásobná olympijská šampionka, která na Hrách v Riu přidala do své sbírky bronz.

Rozhodujícím faktorem je hlava. „Musíte si ji nastavit. Třeba na olympiádu to jde líp. Loni na mistrovství světa to ale bylo docela složité,“ připouští. „Musím si hodně odříkat. Před olympiádou jsme to dost krouhali, hodně hlídala babička a to je člověku trošku nepříjemný. Měla jsem ale motivaci. Olympiáda je pro mě velikánský motiv.“

„Obyčejné“ závody už pro ni tak jiskřivý náboj nemají. „Namotivovat se na ostatní závody je náročné zvlášť pro mě, když už jsem vyhrála úplně všechno,“ vysvětluje pětatřicetiletá Češka.

Házení ji baví, ale...

Špotáková je světovou rekordmankou, ovládla olympijské hry, mistrovství světa i Evropy a také seriál Diamantové ligy. „Pořád mě házení a závody baví. Jen nevím, jestli na téhle úrovni, kde furt musím něco dokazovat a každý po mně chce výsledky,“ uvažuje.

I proto zvažuje, že vrcholový sport opustí. I v prvním závodě po olympijských hrách však stála na stupních vítězů. Na mítinku Diamantové ligy v Lausanne ve čtvrtek skončila druhá. V předposlední sérii se sice dostala výkonem 64,48 metru do čela soutěže. Závěrečným pokusem ji ale přehodila Lotyška Madara Palameikaová.

Její bronz z Ria má chuť diamantů...