Oštěpařka Špotáková se chystá na porod, přesto vyhlíží olympijské Tokio. Rozhodnou ale děti

Oštěpařka Špotáková se chystá na porod, přesto vyhlíží olympijské Tokio. Rozhodnou ale děti

Rozhovory

Pětiletý syn Janek ji úzkostlivě nabádá: Mami, nepopobíhej! Oštěpařka Barbora Špotáková totiž už v červenci porodí druhého syna – i tak je ale patronkou velkého atletického svátku, který se v září chystá v Ostravě. Na Kontinentální pohár se do Česka sjedou nejlepší atleti světa. „Je to naprosto výjimečná akce,“ myslí si dvojnásobná olympijská šampionka i mistryně světa. „A jiný rozměr tomu dává to, že závodíte za kontinent a tvoříte tým. I pro diváka je to unikátní záležitost.“

Je tu šance, že byste tam házela, kdybyste dostala divokou kartu?
No tak já nevím, tyhle šance vůbec nedovedu odhadnout. Chci se vrátit, jen nevím, jak to půjde rychle. Minule jsem rodila Janečka na konci května a závodila jsem pak v půlce září. A rozhodně to nebyla takhle velká akce. Ale zase nikdy neříkej nikdy. Každopádně budu ráda, když tam přijedu s miminkem a Janečkem a budeme fandit. Spíš vidím tu roli fandící Báry.

A teď se cítíte v pohodě?
Jo. Musím říct, že jsem zatím v pohodě a užívám si ještě chvilku klidu, než to všechno vypukne.

Ještě trochu sportujete?
Minimálně. Jezdím na kole a na koloběžce, to ještě jde, ale nic víc. Nejsem blázen. I v jídle si docela dopřávám, nijak to nehrotím. Kila mám zhruba jako minule. Tehdy byly potom hnedka pryč, tak by to mělo jít dobře.

Zaslíbená Asie

Užíváte si i jiné aspekty života, když teď nemusíte trénovat každý den?
Hlavně výlety s Janečkem. Já s ním i dřív jezdila na výlety, ale třeba po tréninku někde na soustředění, to byla vždycky hodinka a ještě jsem byla unavená. Teď mám na to mnohem víc času a byli jsme ledaskde. Na horách v Rakousku jsme ho naučili lyžovat, což jsem předtím vůbec neměla šanci podniknout. Nebo jsme byli v Itálii na kole. Ty výlety mi budou trošku chybět.

Už to bude složitější, že?
Když děláte atletiku, jste rád, že máte neděli volnou, a že si v ní trochu odpočinete. Na to se úplně netěším, že zase budu ta unavená máma, protože teď jsem docela aktivní, Jankovi se věnuju a je to na něm vidět.

Takže si necháváte otevřenou možnost, že byste se třeba vracet ani nemusela?
Já se určitě vrátit chci, taková je má představa. Říct, že to nešlo, to můžu udělat vždycky. S tím, co jsem už dokázala, by to asi každý pochopil. Jenže olympiáda v Tokiu je tak velká motivace, že to zkusit chci. Ale nejsem úplně ten typ, který by všechno lámal přes koleno. Přece jen ta povaha mateřství se trochu víc stupňuje a určitě se vystupňuje, když to štěstí bude dvojnásobné. Tak nevím, jestli budu ochotná to všechno podnikat na úkor dvou dětí.

Na Asii máte ale krásné vzpomínky. Stala jste se tam olympijskou šampionkou i mistryní a vicemistryní světa, že?
Přesně. Ósaka, Peking, Tegu, velmi příjemná místa, kde se mi dobře závodilo. I ta asijská filozofie je mi blízká, jejich respekt k seniorů, to jak se tam k sobě chovají.

Asie a váš závěr kariéry. Tak si to tedy představujete?
Kéž by. Nebylo by špatné loučit se v Tokiu. Bude určitě nádherné, tím jsem si jistá.

Foto: Getty Images a ČAS