Oštěpařka Špotáková myslí na Tokio 2020. Sportovní „výlety“ si ale neodpustí

„Věci, které mají přijít, z nějakého důvodu přijdou,“ věří oštěpařka Barbora Špotáková. Dvojnásobná olympijská šampionka přidala v Riu de Janeiro do své sbírky bronz. V březnu si přitom zlomila při tenise nohu a dva měsíce ji zdobila sádra. „Něco jsem si z toho vzala,“ usmívá se, když hodnotí uplynulou sezonu.

Vraťme se teď o pár měsíců zpět. Špotáková je na samém začátku olympijského roku, odhodlaná podřídit tréninku téměř vše. Jenže zpestření v podobě doplňkových sportů si nedokáže odepřít. V březnu si proto na soustředění dopřeje tenisový duel. „Psala jsem Lukášovi (přítel), že jdu na zápas roku,“ popisuje. „No a za hodinu jsem mu volala, že to teda opravdu zápas roku byl.“

Zlomenina zánártní kůstky jí na dlouhou dobu zkomplikovala přípravu na Rio a chvílemi přestávala věřit sama sobě. „Spousta lidí mi ale věřila, a to mě nabíjelo,“ říká.

Olympijský bronz z Ria byl potom tím pravým impulzem, který potřebovala. „Dokázala jsem si, že na dobré výkony pořád mám. Navíc v Riu byla tentokrát úplně úžasná parta – nejlepší, jakou jsem zažila,“ líčí pětatřicetiletá oštěpařka své důvody, proč pokračovat v kariéře.

A myslí daleko, do roku 2020. „Pro mě je Tokio jednoznačně další motivací, až takhle výhledově přemýšlím. Olympiáda je to, kam mířím,“ netají se. „I kvůli Věře Čáslavské. Bylo by krásné, kdybych tam jela.“

Sportovní „vycházky“ do jiných odvětví si však ani v budoucnu neodpustí. „Patří to ke mně, nebudu jiná. Už do toho ale nepůjdu tak po hlavě,“ směje se. „Tak to být nesmí, musím opatrně.“