Oštěpařka Špotáková dře na horách. Ale teď jsem hlavně malířka, směje se

Rozhovory
Rozhovory
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Na horách kroutí další tréninkové dávky – tentokrát na běžkách. „Moc jsem se těšila, konečně je pořádná zima,“ směje oštěpařka Barbora Špotáková. „Loni jsme taky byli, ale jezdili jsme jen na malém okruhu, který tam zůstal po Jizerské padesátce a to nebylo úplně ono. Letos je to jiná písnička.“

Zima dorazila i do nížin, vytáhla jste běžky s předstihem taky doma?
Je pravda, že Lukáš (přítel) mi vyšlapal stopu a už mě lákal, ale nepodařilo se mu to. Když hodně trénuju, nemám pak moc energie na další takové činnosti. Často jsme sáňkovali, to mě baví víc. Ráda si s Janečkem užívám radovánky.

Bruslit na rybníku jste s ním nezkoušeli?
Zatím ne, ale s Lukášem byl na sjezdovkách. Je zajímavé, jak se dnes vnímá zima jinak. Pro mě byla úplně normální, jsem z Jablonce. Mám fotky z dětství, kde byly sněhové závěje přes dva metry. Pamatuju si, že iglu byla naprostá samozřejmost a teď ho lidi vyhrabávají pomalu z trávy.

Co se synem ještě podnikáte?
Poslední dobou si mě zas trochu zotročil a pořád mu musím malovat autobusy. Natolik jsem se zlepšila, že už umím hlavně ty historické jako třeba erťáky. Malování zabírá strašně moc času, i když je to docela relax. Jsem teď vrchní malířka, skicáky se každý den plní a plní.

Už umíte autobusovou historii, ale co tu atletickou? Pokřtila jste knihu 120 let české atletiky...
Nic moc. Znám pár atletů jako Tomáš Dvořák nebo Tomáš Dřímal, kteří se tím vyznačujou, já mám ale špatnou paměť. Má to tu výhodu, že se neustále nově a nově udivuju.

A o současnost se zajímáte? Máte své soupeřky „nastudované“?
To už mě nezajímá vůbec. Lidi, kteří vědí o všech skoro všechno, to spíš svazuje. Já jsem nikdy nevěděla o svých soupeřích prakticky nic a prostě jsem věřila, že je všechny můžu porazit. A to je základ! Je lepší se o ty ostatní nezajímat a starat se o sebe. Věřit, že ty jsi připravený nejlíp.

Hodně se teď mluví o tom, že by se měla zvážit platnost světových rekordů kvůli dopingové minulosti. Co si o tom myslíte?
Moc se mi to nelíbí. Myslím si, že i ti lidé, kteří v tom určitém období dopovali, museli být stejně absolutně výjimečný, aby ten rekord byl takový, jaký je. Je blbost, aby se rekordy rušily.

Zmizel by i ten váš.
Kdyby je zrušili letos, mohla bych se o něj ještě pokusit. (smích) Že by ale zmizel rekord Honzy Železného, je pro mě absolutně nemyslitelné. Jsou sporty, které doping tolik neovlivní. Mrzelo by mě to i vůči těm dobrým borcům, kteří byli před námi.

Bylo by to nespravedlivé, že?
Ano, i v dnešní době se najde člověk, který dopuje. Rekordy by se mohly takto rušit znova a znova. Jít po tom dopingu dál, to je asi cesta. Ale je to hrozně těžké...

líbil se ti článek?