Olympijský šampion Svoboda chytá svěží vítr: Asi to není poslední sezona, ale chovám se, jako by byla

Olympijský šampion Svoboda chytá svěží vítr: Asi to není poslední sezona, ale chovám se, jako by byla

Rozhovory

Ještě to rozhodně nebalí. I když o něm po triumfu na olympijských hrách v Londýně nebylo příliš slyšet, znovu se dostává do formy. „Docela makám už od října a celou zimu jsem naštěstí absolvoval bez zranění, takže formu docela mám,“ usmívá se pětibojař David Svoboda. „Byl jsem už i na prvním závodu Světového poháru, který vyšel tak nějak normálně.“

Co znamená normálně?
Zkrátka koncem února je všechno ještě takový syrový. Připravuju se až na léto a k tomu létu to vypadá dobře. Snad to vydrží a zase se mi třeba podaří vyhrát medaili.

To jste teď vinou zranění delší dobu nemohl, že?
Měl jsem jen dvě zranění za čtyři roky. Obě byla tedy poměrně banální. Jenom to první bylo nepříjemné v tom, že trvalo dlouho, než se přišlo na to, co léčit a co je jeho příčinou. Druhé mě potkalo loni před olympiádou v Riu, při běžeckém tréninku jsem si poranil koleno. Na začátku října, kdy jsem začal trénovat, jsem už ale byl v pořádku.

Dáváte si do nové sezony nějaké cíle?
Říkám, že bych chtěl medaili, abych vám udělal radost. Lidi mají medaile rádi. (smích) Ale já samozřejmě budu rád, když vydržím zdravý a s radostí si užiju závody – těším se na mistrovství světa i Evropy.

Změna je život

Vy to říkáte, jako kdybyste medaile neměl rád?
Já je mám rád, ale nejsou pro mě to hlavní. (smích) Měl bych radost, kdybych nějakou vyhrál a byl tak platným členem svého týmu. Chtěl bych mu pomoct k nějakému medailovému úspěchu.

Ze skupiny reprezentačního kouče Jakuba Kučery jste přešel do minitýmu kolem bronzového olympijského medailisty z Atén 2004 Libora Capaliniho...
S Jakubem jsme trénovali deset let, což je dlouhá doba. Chtěl jsem ještě chytit čerstvý vítr a nový impuls před tím, než s pětibojem skončím. Jakub je naprosto výjimečný, co se týká vědeckého přístupu a znalostí ohledně sportovního tréninku a fyziologie. Podle mého patří k absolutní trenérské špičce. Jenže já už se docela dobře znám a vyplatí se mi spíš se soustředit na vlastní pocity a hlídat si zdraví, a tak toho, v čem je Jakub špičkový, využívám čím dál méně. I proto jsem se rozhodl ke změně.

Plánujete i vzdálenou budoucnost?
Na olympiádu v Tokiu teď opravdu nemyslím. Mám nějaké představy o budoucnosti, ale rozhodl jsem se, že o svých plánech nebudu mluvit.

Proč?
Abych se mohl svobodněji rozhodovat, abych si mohl po každém konci sezony říct, jestli bude následovat další, nebo už ne. Myslím si, že letošní sezona ještě poslední není, ale chovám se, jako by byla. Teoreticky je možné, že tu budu strašit do 40 a víc jako Jarda Jágr.

Uměl byste si to představit?
Ano, ale nepřipadá mi to moc pravděpodobné. Už teď mám v hlavě plno výzev, které nesouvisejí čistě s reprezentační aktivitou. U sportu chci ale určitě zůstat.