Olympijský šampion Lukáš Krpálek: Snad se mi to po té ráně do hlavy jen nezdá

To byla jízda! Judista Lukáš Krpálek svou spanilou cestou olympijským turnajem získal v Riu pro Českou republiku první zlatou medaili a celkově patnáctou v historii. Ve finále kategorie do 100 kilogramů porazil nasazenou jedničku Elmara Gasimova z Ázerbájdžánu na ipon a vyhrál tak všech pět svých zápasů.

Lukáši, tohle je zlatá olympijská pohádka, že?
Jsem nesmírně šťastný. Věděl jsem, že to bude těžké. Medaili jsem chtěl, ale že to bude zlatá, v to jsem nedoufal. Hrozně jsem jí chtěl vyhrát pro svého kamaráda, který loni zahynul při potápění. Před odjezdem do Ria jsem vyšlápnul na Lysou horu, kde má památník a slíbil jsem mu tam, že medaili přivezu. Myslím, že tady byl se mnou.

Vypadalo to, že se při závěrečném chvatu usmíváte, ještě než Gasimov dopadl na zem…
Doufal jsem, že na závěr mi to vyjde. Nemůžu ale říct, že bych hned věděl, že to bude ipon. S ním se hrozně těžko hází, je takový zarputilý. Vždycky když do něčeho jdu, rád to kontruje. Doufal jsem, že dopadne na záda a že dají ipon a ne wazari. Jinak bych se s ním musel dát handrkovat.

Pro medaili jste si došel asi přes nejtěžší možné soupeře, souhlasíte?

Celý den byl pro mě hrozně těžký. Když jsem viděl los, neměl jsem radost a byl jsem dokonce naštvaný, že mám samé malé soupeře. Nakonec jsem rád, že se to povedlo. Jen doufám, že se mi to všechno nezdálo, protože jsem dostal velkou ránu do hlavy. Doufám, že se ráno vzbudím s medailí v ruce.

Dá se štěstí ze zisku zlata vůbec popsat slovy?
Jsem z toho úplně hotovej, v posledním roce je můj život pohádka. Ve všem se mi hrozně dařilo. Na posledních turnajích jsem sice tolik nevyhrával, měl jsem pátá, sedmá místa. Mám ale úžasnou rodinu, která na mě doma čeká, úžasného syna, na kterého se hrozně těším. Jsem hrozně šťastný, že malýmu dovezu medaili.

A zatím si může zatancovat :-)