Olympijské stříbro, pak romantické zásnuby. Přítelkyně si myslela, že jedeme na letiště pro kolo, směje se Kulhavý

Od Českého svazu cyklistiky si za své olympijské stříbro vysloužil půl milionu korun, Český olympijský výbor přidal dalších 875 tisíc. „Na co je použiju? Zaplatím zálohy na daních a nic moc mi nezbude,“ směje se biker Jaroslav Kulhavý, stříbrný muž z Ria a olympijský šampion z Londýna. „Chtěl bych ale za obojí moc poděkovat. Navíc díky ČOV jsem získal před olympiádou speciální peníze, které jsem mohl využít na nadstandardní věci.“

Jaké třeba?
Pořídil jsem trenažér, na kterém jsem mohl simulovat jakoukoliv trať, i tu olympijskou jsem tam měl. Tyhle detaily strašně moc pomáhají.

Kolikrát jste si ji před olympiádou projel?
Těžko říct, asi to nespočítám. Myslím, že to člověku pomohlo hlavně v tom vnímání, přece jen jsme byli na testovacím závodě rok zpátky. Od té doby jsem trať neviděl. Bylo fajn si ji občas připomenout.

Trenažér versus realita. Jak jste to vnímal přímo v Riu?
Trenažér je samozřejmě něco jiného, simuluje zatížení, máte vizuální kontakt. Člověk si pamatuje zatáčky a při závodě není tolik překvapený, ale v reálu je to vždycky horší. Já trenažéry nemám moc rád, radši jdu za každou cenu ven, i když prší. Ale nicméně mi hodně pomohl.

Jaké musí být počasí, abyste zůstal doma?
Musí pršet hodně nebo být strašná zima. Když člověk vidí, že mu to nic nepřináší a tělu spíš takové počasí ubírá, pak je trenažér perfektní věc, na které se můžete připravovat. Je tam milion aplikací.

Právě, dokázal jste si dříve něco takového představit?
Když jsem začínal, trenažéry už v nějakém nastavení existovaly. To, co je dneska, si ale nikdo před patnácti dvaceti lety představit nemohl. Výdobytky moderní doby v těhle věcech fungují perfektně.

Odměnil jste se vůbec za olympijské stříbro?
Zatím jsem neměl moc čas, ale nějaké oslavy samozřejmě proběhly. Pozval jsem nejbližší a kamarády. Kromě zasnoubení s přítelkyní nic extra neproběhlo.

Takže do roka a do dne bude svatba?
Rád bych si to říkal, ale momentálně jsme neměli čas hledat nějaký termín. Taky jsme zjistili, že je na rok všechno obsazené - místo, fotograf... Asi to bude náročné. Nedokážu teď naplánovat program na tři týdny, natož na rok dopředu. Uvidíme jestli to stihneme. Když ne, nic se neděje.

Bylo zasnoubení pro přítelkyni překvapení?
Asi jo, původně jsem jí ze srandy říkal, že ona musí požádat mě. Asi čekala, že se nikdy nevdá. Nakonec zásnuby proběhly.

Měl jste to tedy nachystané?
Ano, byl jsem si jistý. Po olympijském závodě mě napadlo, že by to mohla být zajímavá a příjemná odměna pro nás pro oba. Takhle jsme to vymyslel a myslím, že na to budeme oba vzpomínat. Přítelkyně až na letišti zjistila, že letíme do Barcelony. Myslela si, že jedeme na letiště pro kolo.