Olympijské hry mládeže změnily krasobruslařce Hájkové život

Olympijské hry mládeže změnily krasobruslařce Hájkové život

Články

V tanečním páru s Davidem Vincourem závodila krasobruslařka Kamila Vokoun Hájková na olympijských hrách ve Vancouveru 2010. Pak ukončila kariéru a na Olympijských hrách mládeže v Innsbrucku 2012 byla českou účastnicí programu mladých ambasadorů. Tahle zkušenost jí změnila život, a to po mnoha stránkách. V současnosti žije s rodinou ve Švýcarsku a pracuje pro Mezinárodní federaci samba.

Z kanceláře vyrazila na návštěvu olympijské vesnice v Lausanne, kde přebývá většina účastníků letošních Olympijských her mládeže. Na ty první v Innsbrucku, kterých se zúčastnila jako ambasadorka, má Kamila Vokoun Hájková hezké vzpomínky. „Protože mi otevřely chápání toho, co obnáší organizace her a co se tam dát naučit. Olympijské hry mládeže jsou unikátní v tom, že na nich probíhá kulturní a vzdělávací program. Myslím si, že pro sportovce je to důležitá součást,“ říká Hájková.

Jí samotné otevřely hry v Innsbrucku novou životní cestu. „Díky tomu jsem začala studovat vysokou školu, sportovní management, a přehodnotila jsem, co chci v životě dělat. Začala jsem studovat tady v Lausanne, protože mě kamarádi z Mezinárodního olympijského výboru navedli, že je tady škola, která otevírá možnost pak jednou pracovat v mezinárodním sportu,“ líčí Hájková.

Stáž a Sambo

Nebyla to zrovna snadná cesta, život ve Švýcarsku je nákladný. „Našla jsem si nejdřív práci, abych tady mohla přežít a něco si ušetřit dopředu díky tomu, že škola byla hrazená. Musela jsem se prostě rozhodnout, že to tak udělám, mít na to tu odvahu.“

V rámci povinné školní stáže pracovala na Mezinárodní federaci univerzitního sportu. „Díky tomu jsem se seznámila se svým zaměstnavatelem, dostala jsem práci a mohla zůstat.“ V sambistické federaci se zabývá antidopingem, spolupracuje s komisí sportovců a věnuje se také vzdělávání. „Sambo má hodně sportovců a malou administrativu, takže mám možnost zasáhnout do jakéhokoli projektu,“ dodává Hájková.

Stále se věnuje i přípravě mladých krasobruslařů. „Teď mám mateřskou pauzu, ale jinak o víkendech trénuju v Ženevě. A pro české krasobruslení dělám technickou rozhodčí pro tance na ledě. Člověk nechce odejít. Pořád mě to baví. Krasobruslení je řehole, ale je to krásný sport. Já jsem skončila po olympijských hrách a nakoplo mě to pokračovat dál. Když už nešlo bruslit, chtěla jsem aktivně pomáhat ostatním.“

Ve Švýcarsku žije s rodinou. Manžela Ondřeje potkala právě na Olympijských hrách mládeže v Innsbrucku 2012. „Trénoval tam skikros,“ dodává. „Tady ve Švýcarsku získal práci jako učitel na jedné z nejelitnějších středních škol, díky tomu jsme se rozhodli zůstat.“ Ve Švýcarsku má ráda hory i jezero, u kterého žije. „Líbí se mi balanc mezi letními a zimními sporty. Tady se dá dělat úplně všechno.“