Očima druhých: Prskavec nechtěl rozzuřit nervózního obra Krpálka

Očima druhých: Prskavec nechtěl rozzuřit nervózního obra Krpálka

Články

Sport spojuje. Pojďte si přečíst příběhy lidí, kteří se díky olympijským hrám stali přáteli na celý život. Vodní slalomář Jiří Prskavec v Riu 2016 den poté, co získal bronzovou medaili, neplánovaně vyrazil na zápasy juda. Nakonec sledoval zlatou jízdu Lukáše Krpálka, a kromě nezapomenutelného zážitku se zrodilo i obrovské přátelství.

Pamatuji si to úplně přesně, jako by to bylo včera. Den po zisku mé bronzové medaile jsem zrovna dokoukal finále debl kanoistů, když za mnou přišel šéf naší olympijské výpravy Martin Doktor, který mi říkal, že jedou ještě s ostatními na zápasy Lukáše Krpálka.

Tehdy jsem Krpoše ještě tolik neznal. Jenom vím, že judisti bydleli v olympijské vesnici o pokoj vedle nás. Trenéři nám říkali, ať neděláme moc bordel, protože jsou judisti nervózní, jelikož hubnou. Nikdo přece nechce naštvat 102 kilo vážícího Krpálka, který má dva dny před závodem, a ještě musí shodit váhu. A to tam byli ještě jiní, kteří museli hubnout daleko víc. Ale všichni byli v pohodě a na našem patře vládla pohodová nálada.

Zlatý zážitek

Neváhal jsem tedy a vyrazil jsem s partou českých olympioniků fandit na judo. Kvůli zácpě jsme nestihli čtvrtfinále, ale fandili jsme z auta. Po utkání jsme okamžitě Krpošovi volali, že je to úžasné, že je démon. Do haly jsme dorazili až na semifinále a to bylo docela vtipné.

Spousta lidí se totiž v judu nevyzná, a tak jsme odezírali od českých judistů, jak na tom Lukáš během zápasu je. Když ale soupeře hodil na záda, tak nám to bylo všechno hned jasné. Všichni jsme vyskočili, a radovali se.

Na finále byl Lukáš extrémně soustředěný a my věřili, že to klapne. Když vyhrál, běželi jsme za ním do zákulisí. Dlouho jsme čekali, ale byl to pro nás hodně emotivní zážitek, když jsme mu gratulovali ke zlaté medaili.

To, co dokázal, navíc ještě s tím odkazem na zesnulého kamaráda Alexandra Jurečku, to se mi strašně líbilo. Bylo to nádherný a moc jsem si to užíval. Bylo vidět, jakou podporu od českého týmu měl. Že mu to klaplo, to jsem si pak užil nejvíc.

Nekonečné oslavy

Parádní byla i nadcházející zlatá oslava. Večer jsme vyšli z olympijské vesnice, že jedeme do Českého olympijského domu. Čekal na nás party bus, ale hudba v něm nefungovala, tak jsme si poradili a napojili telefon. Hlavně Radek Štěpánek dělal příjemnou atmosféru a tancovalo se. Pak nám ale docházela nafta, tak jsme hledali pumpu po celém Riu, kde by sedalo natankovat. Naštěstí jsme ji našli a pokračovali jsme dál.

Když jsme dorazili před Český olympijský dům, tak nás přivítala skupina bubeníků, která rozvířila celé okolí rytmem samby. Lukáš přitom tančil s vlajkou nad hlavou. Po oficiálních gratulacích se vrhl na mísu s hovězími steaky, aby se po náročném dni konečně najedl. Hlavní barman ho pak učil točit pivo, ale Lukáš se nenechal zahanbit a ukázal, že to umí moc dobře. Byl to takový oslavný večer, jak má být.

Člověk někdy prostě ten alkohol i třeba přežene, ale to se tady nestávalo. V Riu to bylo spíš o tom tanci, a že se lidi opravdu bavili. Byl jsem překvapenej, jaký byl český tým. Drželi jsme si vzájemně palce, chodili spolu fandit a nakonec jsme to i společně oslavovali. Tak to bylo i další dny.

Byl jsem i na tenisu a také jsme s Lukášem fandili v Českém domě, když jsme se nedostali na sportoviště. To mě hrozně bavilo, že jsem si to takhle mohl užívat. A pak samozřejmě i ty oslavy, když přicházely další medaile. To byla paráda. Při oslavě jsme všichni tančili, při neúspěchu se vzájemně podporovali. S Lukášem jsme byli první dva medailisti, tak jsme slavili všechno společně. A pokračovalo to i návratem domů.

Zábava na Lipně

Hned jak jsme v Praze v sedm ráno přistáli, měli jsme hlad. Tehdy jsme si dali nezapomenutelnou snídani. Na talíři jsme měli kachnu! Vtipkovali jsme u stolu a ze srandy se o ni i přetahovali. Tu vtipnou fotku jsme dali i na sociální sítě. To bylo poprvé v životě, co jsem měl takovou tučnou snídani.

Po kachně jsme nasedli do vojenského vrtulníku a vyrazili do olympijského parku na Lipně, kde na nás čekalo spoustu fanoušků. Na palubě bylo přes třicet olympioniků, a ne všem bylo během letu dobře. Hned jak jsme dosedli na zem, tak se všichni usmívali a opět vládla skvělá nálada. Fanoušci byli na Lipně parádní. S každým jsme se fotili a rozdali během dne stovky podpisů. Kluci z ochranky nás hlídali a upozorňovali, že už je čas jít. Lukáš chtěl ale pořád rozdávat podpisy a fotit se s lidmi. Je to dobrák, který by se pro ostatní rozkrájel.

Uplynulo pár dní od návratu a začali jsme se s Lukášem a jeho rodinou navštěvovat. Plánovali jsme společné akce. Po Vánocích 2016 jsme vzali bikera Jaroslava Kulhavého a na skialpech se vydali na Lysou horu. Máme všichni přítelkyně z Moravy a Slezska. Lukáš mi napsal, z Kozlovic jsem to měl kousek, tak jsme vyrazili.

Krpálkovým jsme dokonce hlídali i jejich pejska Olivu. Tehdy jsem si utahoval, že je pěkně nevychovaná a měli by s ní něco dělat. Musím říct, že v Lukášovi jsem získal velkého přítele, se kterým je každý zážitek hodně silný. Nemohl tak chybět ani na mé loňské svatbě, kdy jsem si bral Terezku.