Obří vlny, mlha i velryba aneb Jak elitní jachtař Křížek vzdoroval nástrahám oceánu

Každá plavba přes oceán ho posílila a taky změnila. David Křížek, elitní český jachtař, se přes Atlantik plavil celkem čtyřikrát – na šestimetrovém katamaránu z milimetrové gumy, na plachetnici i v posádce, skrz devítimetrové vlny či s nedostatkem jídla. Teď si zase oblíbil létající katamarány. „Je to vždycky jízda na hraně,“ směje se. „O adrenalin máte rozhodně postaráno.“

Přes Atlantik jste se plavil celkem čtyřikrát. V závodě osamělých mořeplavců přes oceán z Francie do Brazílie - Transat 6,50 – jste dokonce vybojoval bronz. Co taková plavba obnáší?
Příprava na vlastní závod mi trvala dva roky. Absolvoval jsem celou řadu tréninků a kvalifikačních plaveb a závodů. Mnohdy byla vlastní příprava drsnější, než závod. Plavil jsem se z Bretaně do Irska a zpět a na Azorské ostrovy, ale také v přílivových oblastech Biskajského zálivu. Řada mých soupeřů ztroskotala a i já měl jednou namále. Závod do Brazílie pak byl hlavně o vytrvalosti a bojovnosti. Do průběžného cíle na Madeiře jsem po divoké plavbě a převržení u Portugalska přijel na 4. místě. Další loď byla po týdenní plavbě jen 5 minut za mnou a další následovala za necelou minutu. Do Brazílie mi to nakonec trvalo 26 dnů a soupeř za mnou přijel asi za 2,5 hodiny. Byl to můj životní závod a zisk medaile pro mě strašně moc znamená.

26 dnů, to je standardní doba na přeplutí oceánu?
První má plavba byla dobrodružná. Plul jsem se šestičlennou posádkou a s mnoha zastávkami nám to trvalo 2 a půl měsíce. Druhá plavba byla extrémní. Jednalo se o světový rekord na šestimetrovém nafukovacím katamaránku z milimetrové gumy. Plavba trvala 33 dnů a poslední týden jsme jeli bez kormidla, které se ulomilo a kleslo do hloubky 4,5 kilometru. Třetí plavba byl sólový závod Minitransat (na 6,6 metrové plachetnici), ve kterém jsem po 26 dnech doplul na skvělém 3. místě a čtvrtá plavba byla závodem profesionálních dvojic. Plul jsem s Britem Philem Sharpem. Plavba nám opět trvala 26 dnů, ale zásoby jídla jsme měli jen na 19. Bylo to hodně tvrdé.

Spánek a hygiena

Zažíval jste nebezpečné chvíle? Bál jste se někdy?
Byla jich celá řada, ale plavby jsou spíše o psychice. Zažil jsem až devítimetrové vlny, kdy se kousek ode mě potopil obří trajekt. Visel jsem za ruce ven z lodě, když mě v bouřce v noci smetla vlna z přídě, šplhal jsem asi 40 minut po stěžni ve třímetrových vlnách. Za husté mlhy a úplné tmy jsem se bez navigace řítil do nejnebezpečnějšího průplavu plného neoznačených útesů, měl jsem vedle své šestimetrové lodi asi 15 metrovou velrybu. Zážitků bylo víc než dost.

Jak se spí na oceánu?
Pokud plujete s posádkou, tak se spí krásně, ale v sólovém závodě je to očistec. Spí se zhruba od 4 hodin ráno tak max. 3-4 hodiny, ale pouze ve 20 minutových intervalech. Vždy je třeba vstát a provést rychlou kontrolu lodě, nastavení plachet, autokormidla a důkladně prohlédnout okolí. Několikrát mi to zachránilo život. Dál v oceánu za Kapverdským souostrovím jsem si dopřával jednou za noc 40 minut v kuse kvůli regeneraci, ale to se pak rozležíte a nechce se vám vstávat.

A hygiena?
Týden se dá přežít jen s čištěním zubů, ale u delších plaveb jsou skvělé vlhčené ubrousky. Na víc není čas. Je to závod a každá minuta je drahá. Navíc bojujete i s hmotností. Během plavby na nafukovacím katamaránu jsme si vodu museli dokonce sami vyrábět z té mořské. Byla to nepředstavitelná práce. Za 1,5 hodiny pumpování se vyrobilo 4,5 litru vody. Té pak bylo na mytí pochopitelně škoda. Po 20 dnech se blížil déšť. Namydlili jsme se a sprška vody nás minula asi o 100 metrů. Smýt mýdlo slanou vodu nebylo nic moc.

Co vás na tom tolik láká, pro většinu lidí je něco takového nepředstavitelné…
Je to výzva a velké dobrodružství. Doplout oceánský závod je jako zdolat osmitisícovku. Na 6,5 metrové lodi je to pak o to silnější zážitek. Každá taková plavba člověka změní. Mě plavby posilují pro další život. Nějaký oceán bych si zase dal.

Teď ale brázdíte oceány na létajících katamaránech? Co to je?
Je to úplná novinka. Trend posledních let, kdy se loď pomocí speciálních ploutví vznese nad vodní hladinu. Plachetnice tak dosahuje obrovských rychlostí. Není pak nouze o hodně divoké situace a velmi nebezpečné kolize.

Pro laika je to dost scifi – jak dlouhý může být takový „let“?
Rozjížďky Extreme Sailing Series trvají jen několik minut. Jezdíme před tribunami a návštěvnost je až 90 tisíc lidí za čtyři dny závodu. Během tréninku ale můžeme v ideálních podmínkách letět i desítky minut, je to náročné na koncentraci i na fyzičku. Katamarán řídím kormidly, která mají na konci vztlaková křídla. Jejich plocha je ale minimální, aby nevznikal příliš velký odpor. Je to vždy jízda na hraně, o adrenalin máte postaráno.

Co byste si ještě ve svém sportovním životě přál?
Bohužel nemám možnost dělat jachting na 100%. Vykonávám práci trenéra, abych si vydělal na živobytí a na vlastní trénink není dostatek času. Ten chci navíc trávit také se svou rodinou, která je mi velkou oporou. Úplně nejvíc bych si ale přál vrátit čas, abych se svojí naivitou a důvěrou ve fair play nenechal vtáhnout do problémů, které mě teď dohánějí.