Obří díra v těle i nesnesitelné bolesti jsou pryč. Kapitán českých sledge hokejistů už trénuje

Obří díra v těle i nesnesitelné bolesti jsou pryč. Kapitán českých sledge hokejistů už trénuje

Články

Úsměv na jeho tváři říká víc než jakákoliv slova. „Už nemám žádnou díru na zadku. Podstoupil jsem operaci, při které mi přes ni lékaři přetáhli nějaké svaly a zašili. Zhojilo se to perfektně,“ líčí Zdeněk Šafránek, kapitán českých sledge hokejistů. Muž, na kterého před 16 lety spadla v práci automobilová konstrukce o hmotnosti 1,5 tuny, mnoho let trpěl právě obřím dekubitem. Rok co rok se mu tato obří proleženina navzdory několika operacím vracela. S dírou v těle o velikosti pěsti se rozpadal zaživa.

Pod svá křídla ho loni na podzim vzal tým kolem Jiřího Neumanna, lékaře českých olympioniků a nemocnice v Praze na Vinohradech. „A teď jsem na tom úplně skvěle, nemám žádné bolesti a začal jsem i trochu cvičit,“ hlásí muž, který Česko reprezentoval na třech paralympijských hrách. „Dokonce jsem zvládl s kamarádem i jeden soukromý trénink na ledě tady u nás v Poděbradech.“

Už nikdy v životě

Na světovém šampionátu na přelomu dubna a května by byl rád platným členem české reprezentace. „Doufám, že to tak bude. Já s tím tak počítám,“ usmívá se. „Pan doktor Neumann říká, že se vše zhojilo super. Ještě čekám na výsledky krve a tuším, že 23. ledna jdu na kontrolu na Vinohrady, ale věřím, že je vše v pořádku.“

A Jiří Neumann dodává: „Je to práce mnoha lidí, proběhla celá řada konzultací. Chceme docílit toho, aby se mohl plně věnovat sledge hokeji, což se nám teď daří,“ vysvětluje.

Od lékařských úkonů si přesto ještě neoddychne. „Doktoři budou zjišťovat příčinu, proč se mi devět let tyto problémy vracejí, jestli někde není schovaný zánět. A do konce života budu brát léky na křeče – stejně jako většina vozíčkářů,“ říká téměř sedmatřicetiletý otec tří dětí. Dvě mají s partnerkou společně, třetí má jeho žena Kateřina z předchozího vztahu.

Zdeněk Šafránek ještě před pár měsíci trpěl nesnesitelnými bolestmi, opiáty se staly jeho dennodenní součástí a do hlavy se mu vkrádaly myšlenky na dobrovolný odchod ze světa. Teď si přeje jediné. „Aby se mi tohle už nikdy v životě nevrátilo,“ ujišťuje. „Užívám si, že už zase funguju jako táta, a když to čas dovolí, jezdíme i na výlety. Taky bych se chtěl kvalitně připravit na ten šampionát.“

K tomu mu dopomohla i veřejnost. Mnozí lidé podpořili jeho bolestivý boj finančně, peníze poslali na transparentní účet. „A za to všem moc děkuju!“

Foto: archiv Zdeněk Šafránek