Oblíbené Kontiolahti. Kouč Moravcovi vyhověl a biatlonista se odměnil stříbrem

Třikrát odletěl bojovat o medaile do Ameriky a vždy se z náročného přesunu týden oklepával. Létání mu nesvědčí, časové posuny jakbysmet. A tak biatlonista Ondřej Moravec požádal trenéra Ondřeje Rybáře, jestli se místo náročné cesty na Světový pohár do Koreje nemůže připravovat ve finském Kontiolahti. Kouč kývl a Moravec tam teď získal stříbro ve sprintu.

Jiný z trenérů Michael Málek krátce po závodě telefonoval do přímého přenosu České televize a chválil si: „Ondra získal sebejistotu, Kontiolahti mu sedí, má tady parádní formu.“

Moravec minulý týden absolvoval na stejném místě druhodivizní IBU Cup, v němž vybojoval zlato, stříbro a šesté místo. Pak v Kontiolahti zůstal. Takže zatímco většina jeho konkurentů balila kufry a trmácela ze „Svěťáku“ v Pchjongčchangu, on se na severu Evropy aklimatizoval a využíval luxusu prázdných tratí.

„Místní stadion nemá parametry jiných areálů, ale mám tu rád traťový profil i střelnici. Tratě jsem tu měl upravené už od penzionu, paráda.“

Do pátečního sprintu vystartoval plný sil s číslem 24. Na střelnici neudělal ani jednu chybu, stojku dokonce zvládl za 21 vteřin a v cíli průběžně vedl.

Medaile pravděpodobně ano, ale jaká?

O tu nejcennější ho nakonec připravil Martin Fourcade, jenž si zároveň vítězstvím zajistil malý křišťálový glóbus za sprint. Vyhrál jen o šest desetin, přestože na střelnici jednou minul.

„Jsem spokojený, víc jsem udělat nemohl,“ řekl Moravec reportérovi Radiožurnálu. „S Fourcadem jsou souboje vždy ohromně těžké. On měl velkou výhodu v tom, že znal moje mezičasy.“

Moravcovi každopádně finský areál náramně svědčí. Kromě triumfů v IBU Cupu na něm slavil i juniorské stříbro v roce 2005, mezi dospělými na mistrovsví světa pak zlato, stříbro i bronz.

A po víkendu může být ještě veseleji!

Připomeňte si ještě českou bilanci z nedávného mistrovství světa